Článek
Chlapec loni počátkem prosince náhle začal trpět horečkou, zvracením a černou stolicí. Jeho utrpení trvalo jen čtyři dny, zemřel loni 6. prosince.
Po chlapcově smrti onemocněla i jeho matka. Kromě uvedených příznaků se u ní projevilo i krvácení; zemřela za velkých bolestí 13. prosince. Následovala tříletá sestřička první oběti − po několika dnech vysokých horeček, zvracení a opět černého průjmu zemřela 29. prosince.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Současně s vnučkou se nakazila i babička obou dětí, která nemoci podlehla první den tohoto roku. Na její pohřeb se pak podle tradice sjeli příbuzní z širokého okolí.
Další a další nakažení
Pohřební ceremoniál v této oblasti zahrnuje i doteky těla oběti, jeden ze způsobů přenosu eboly. Po návratu do svých vesnic pak někteří z účastníků pohřbu onemocněli, a od nich se nakazili lidé, kteří je ošetřovali. Ti pak nákazu nevědomky přenesli do dalších vesnic okresu.
„Zdravotnický personál a jeho pohyb po okolí během letošního února se zdá být klíčem k rozšíření viru do vesnic Macenta, Nzérékoré a Kissidougou okresu Guéckédoum,“ konstatuje zpráva citovaná serverem CNN.
První pacienti trpěli horečkou, zvracením a průjmy, krvácení bylo podle zprávy spíše výjimečným projevem. Proto zřejmě trvalo další měsíc, než zdravotnické úřady Guineje a týmy Lékařů bez hranic nemoc identifikovaly jako ebolu.
Ebola
Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburgská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zaire).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposled v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přináší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.
