Zatýkání za umělé řasy, zákaz sezení na předním sedadle. Přísné zákony Turkmenistánu

Iniciativy vycházejí od čtyřicetileté hlavy státu Serdara Berdymuhamedova, který v březnu vystřídal v čele státu svého otce Gurbangulyho. Nařizovat ženám, jak se mají chovat, je pro úřady v Turkmenistánu tradice, kterou založil ještě první prezident Saparmurat Nijazov přezdívaný Turkmenbaši.

„Turkmeni doufali, že nový prezident se vydá pokrokovější cestou než jeho otec, ale krutě se spletli,“ píše se v prohlášení Mezinárodní organizace pro plánování rodiny (IPPF). V zemi podle jejích informací fakticky zakázali interrupce, když nově snížili povolené období pro přerušení těhotenství z 12 na pět týdnů. Tou dobou ale ženy mnohdy ani nevědí, že jsou těhotné.

Ženy tvrdí, že od začátku května je taxikáři odmítají posadit na přední sedadla. Odvolávají se na jakousi vyhlášku, se kterou byli seznámeni.

Státní dokumenty a nařízení s uvedenými zákazy nikdo neviděl. To je častá praxe v Turkmenistánu, kde se využívá „verbální právo“. Stačí, aby prezident vyřkl příkaz anebo podepsal nařízení, které nikde nebude zveřejněno.

„V Turkmenistánu od roku 2017 odmítají ženám vydávat řidičské oprávnění, bez jakéhokoliv písemného či ústního vysvětlení, a tak zavedení nových omezení nikoho nepřekvapilo,“ říká redaktor Ruslan Mjatijev ze serveru Turkmen News.

O zákazech ví nejen z doslechu, ale teď podle něj situace dospěla až k absurditě: „Prosil jsem pět svých známých, aby se projely na předním sedadle, ale pokaždé to vedlo k tomu, že je zastavili dopravní policisté a požádali, aby si přesedly dozadu.“

Novinář je přesvědčen, že ženy budou nadále dělat vše, co je zakázané, ale potají, v ilegalitě.

Jiné ženy, působící ve službách státu, říkají, že dostaly nařízení ohledně správného vzhledu: žádné líčení a žádné vytetované obočí. Podle Rádia Azatlyk, což je turkmenská redakce amerického Rádia Svobody, aerolinky propustily dvě desítky letušek kvůli rtům vylepšeným botoxem a vytetovanému obočí.

Majitele kosmetických salonů v hlavním městě varovali před pokutami za poskytování zakázaných služeb. Dokonce je mohou zavřít na 15 dnů do vězení.

Očití svědci hovořili o policejních zátazích na veřejných místech, při kterých zatýkají ženy s umělými nehty či řasami.

„Nové zákazy se mě nedotknou. Žiju jakoby v jiném světě,“ tvrdí Umida, která pracuje v mezinárodní společnosti v Ašchabadu. Nechává si pravidelně dělat manikúru a chlubí se dlouhými řasami. Do práce jezdí taxíkem, kde si sama přeje sedět na zadním sedadle. Tradiční oděv si obléká jen na rodinné svátky. Předpokládá, že zákazy postihnou hlavně ženy zaměstnané ve státních zařízeních.

Podle úřadů jsou nepřípustné i projevy citů na veřejnosti. Podle zmíněného Rádia Azatlyk ve městě Mary skončilo několik párů ve vězení za to, že se držely za ruce na veřejnosti. Na svobodu je propustili po podpisu prohlášení, že příště už se nebudou předvádět.

Omezení se podle politologa Serdara Ajtakova chystala už dávno, ale dala o sobě vědět až při nástupu nového vládce. Hodně lidí v zemi podle něj žije „ve vnitřní emigraci“, tedy nevšímají si, co se děje, a tak jejich pozornosti unikly přednášky a semináře o „zvláštnostech norem“ turkmenských národních tradic, posvátnosti rodiny a výchovy dětí, které byly předzvěstí utažení šroubů, přičemž ženy se ocitly první na řadě.

Politolog pokládá tyto novinky za důsledek 57. knihy exprezidenta Gurbangulyho Berdymuhamedova nazvané Smysl mého života, ve které se píše o „prvotně národních duchovních a mravních hodnotách“.

Serdar zažil v dětství přísnou výchovu a vyrostl v následníka tradičních hodnot, opírajících se hlavně o Nijazovovu myšlenku, že žena je matka a hospodyně, ale nic víc, a emancipace je anomálie, tvrdí politolog s odvoláním na jednoho z bývalých hodnostářů, obeznámeného s poměry v prezidentově rodině.

Na rozdíl od svého otce, který mládí strávil na diskotékách v kosmopolitních 70. a 80. letech, je Serdar duchovně spíše Nijazovovým synem. Ale sklon k „drobným represím“ v podobě hrozeb zatčení, pokut a zákazů mají úřady v Turkmenistánu dlouhodobě. Čtyřicetiletý Serdar není první prezident, který nařizuje ženám, co si mají oblékat a co mají dělat se svým tělem.

Průkopníkem v tomto směru byl „otec všech Turkmenů“ Saparmurat Nijazov, který po 20 letech u moci kázal, že místo ženy je doma, kde se stává bohyní starající se o domácí štěstí. Své myšlenky vyložil v knize, o které se učilo ve školách. Za Nijazova ženám doporučovali oblékat si tradiční oděv a pokrývku hlavy, nikoliv však muslimský šátek, jehož nošení – stejně jako jiných náboženských symbolů – nebylo dovoleno.

Ale nový „vůdce“ (jak se překládá jméno Serdar) 20 let nečekal a začal rovnou se zákazy.