Článek
Podle zprávy v ročence by se Západ měl zaměřit na strategii "zadržování a odstrašování" al-Káidy. Její odzbrojení a zničení by mělo být hlavním cílem, jak už bylo, uvedl ředitel IISS John Chipman.
Podle něj by se měla postupně část vojáků zemí NATO stáhnout a zbytek se soustředit na zajištění bezpečnosti na severu Afghánistánu. Paštunský jih by se měl ponechat v rukou Tálibánu. Zasahovat by se na něm mělo jen v případě návratu al-Káidy.
Ředitel varoval, že podpora veřejnosti dlouhodobému angažmá v Afghánistánu klesá.
Západ by se měl zaměřit na vytváření jednotek rychlého nasazení, které by byly s to zabránit Tálibánu rozšířit svou kontrolu do nepaštunských provincií nebo do Kábulu a bránit afghánskému Tálibánu, aby podporoval protivládní síly v Pákistánu. Stejně tak by měly být schopny zasáhnout na jihu, pokud by hrozilo vytvoření teroristických kapacit ohrožujících zahraničí.
Zdůrazňuje, že k tomu bude potřeba dohody okolních zemí, včetně Indie, Pákistánu, Íránu a středoasijských států, stejně jako příslibu ekonomické pomoci stoupencům této strategie a současně vojenské hrozby vůči jejím odpůrcům.
Centrální vládu by měla nahradit konfederace
Podle něj se NATO dopouští chyby, když se snaží budovat národ a posilovat centrální vládu. Mělo by se usilovat o volné konfederativní uspořádání a nesnažit se o vytvoření centralizovaného státu. Chipman připomněl, že mnohonárodnostní Afghánistán byl vždy decentralizovaným státem a tomu by měla odpovídat i jeho ústava a uspořádání. Podle IISS by měla země směřovat ke konfederativnímu systému, v jehož rámci by centrální vláda přenechala většinu záležitostí provinciím s výjimkou zahraniční a měnové politiky.
Prestižní ústav zpochybňuje názor, že by se al-Káida vrátila zpět na jih Afghánistánu, pokud by se odtud západní jednotky stáhly. Vzhledem ke zkušenostem posledních deseti let si předáci Tálibánu rozmyslí, zda pustit al-Káidu zpět, tvrdí zpráva. Podle něj se Tálibán poučil z invaze po teroristických útocích na New York a Washington, po nichž následovala invaze do Afghánistánu a pád režimu Tálibánu. Navíc už tehdy skoro polovina vedení Tálibánu byla pro ukončení spolupráce s al-Káidou.