Článek
Podle prohlášení prezidenta Juščenka na výnos "čekaly mnoho let milióny Ukrajinců". Juščenko uvedl, že Bandera byla vyznamenán za "obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát". Titul převzal z Juščenkových rukou Banderův vnuk Stěpan. Slavnostní akt nepochybně posílí roztržku Ukrajiny s Moskvou, která doprovázela celé Juščenkovo prezidentství.
Ruská agentura ITAR-TASS napsala, že "ozbrojenci z UPA mají na svědomí množství zločinů, mezi nimi vyvraždění víc než 100 000 Poláků, Čechů a Židů v západní Volyni". Zvěrsky byly podle agentury usmrceny i tisíce Ukrajinců, kteří do UPA odmítli vstoupit. "Juščenko posmrtným vyznamenáním Bandery riskuje zhoršení vztahů s Polskem, které považuje za nejbližšího spojence," napsala ITAR-TASS s odvoláním na ruské experty.
Představitelé slovenských protifašistických a odbojářských organizací udělení titulu Banderovi odsoudili a označili to za provokaci.
Banderův život
Stěpan Bandera ve svých dvaceti v roce 1929 vstoupil do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a o pět let později se podílel na atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého.
Trest smrti mu byl změněn na doživotí a vězení opustil po porážce Polska nacistickým Německem. V té době se OUN rozštěpila na dvě křídla a Bandera stanul v čele proněmeckého.
Krátce po zahájení hitlerovského útoku na SSSR v roce 1941 se z popudu Berlína podílel na vyhlášení ukrajinského státu. Tento krok však později odmítl přes německý nátlak odvolat a tři roky strávil v koncentračních táborech. Jeho hnutí ale fungovalo a v roce 1942 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Ta na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala.
UPA brutálně vyháněla také Poláky z dnešní západní Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo až 150 000 lidí. Po obrácení postupu fronty se stala hlavním soupeřem UPA Rudá armáda a sovětská tajná služba NKVD.
Boj ukrajinských národovců se sovětským režimem trval v některých oblastech až do počátku 50. let. Část z nich se po válce pokoušela probít přes tehdejší Československo na Západ, ale většinou neúspěšně. Bandera do západního sektoru Německa pronikl, ale v říjnu 1959 ho v Mnichově zavraždil sovětský agent Bogdan Stašinskij, který pak přeběhl na Západ.