Zajatá americká novinářka v Libyi prožila peklo, kolegu zastřelili

Čtyřiatřicetiletá novinářka byla propuštěna po šesti týdnech vězení 18. května. Obviněna byla z nedovoleného překročení hranic.

Sama je ale ráda, že se do New Havenu vrátila. Fotograf, který s ní byl, byl zastřelen.

„Jsem šťastná, že jsem naživu vzhledem k okolnostem, při nichž jsem byla zadržena,“ řekla novinářka na volné noze, která psala pro USA Today a Atlantic.

Psát o nepokojích v Egyptě a v Libyi odjela na začátku února. To měla s sebou jen několik set dolarů od sestry.

Zadržena byla 5. dubna, kdy ji vezl libyjský řidič spolu s dalšími novináři. Sama moc nevěřila informací, že Kaddáfího síly jsou blízko, ale na kopci, k němuž jeli, stály dva vládní nákladní automobily s vojáky, které jim vyrazily vstříc.

„Stříleli přímo na nás,“ popisuje Gillisová napjaté okamžiky. Spolu s dalšími dvěma novináři Jamesem Foleyem a Manuelem Varellou se schovávala za malou dunou. Slyšela, jak fotograf Anton Hammerl volá o pomoc a říká, že není v pořádku.

Pak byli všichni zadrženi. Jeden z vojáků jí vrazil facku a srazil jí brýle. Udělal jí monokl. Muži dostali rány pažbou kalašnikova. Všechny tři spoutali a posadili do pick-upu a odvezli do vojenského tábora.

Fotograf, 41letý Anton Hammerl, byl zastřelen a jeho tělo ponecháno na místě. Jižní Afrika, ze které pocházel, požaduje, aby jeho smrt byla prošetřena, protože Kaddáfího vláda o ní informovala mylně.

Z tábora je převezli do detenčního centra v Tripolisu, kde je vyslýchali. Gillisová měla často zavázané oči a bála se, že bude znásilněna, ale to se nestalo. Zato na ni křičeli, že je špiónka a nutili ji podepsat dokumenty v arabštině. Nakonec ji soudili za nedovolený vstup do země. Trest byl prominut.

Až dva týdny po zadržení mohla zavolat rodičům, kteří se báli, co s ní je, protože nepopřála matce k svátku.

Přestože sama příliš v Boha nevěří, přiznala se, že se modlila. Hlavně při bombardování: „Bylo by ironií, kdyby mě, když jsem byla v zajetí v Libyi, vzala odtud (na věčnost) americká bomba.“

Gillisová také přiznala, že se poučila. Ráda by dále informovala o konfliktu, jak však řekla: „Ať už budu dělat cokoli, nechci už padnout do zajetí.“