Zacpal jsem si pusu kravatou, abych nekřičel, popsal student masakr ve škole

Děti si údajně nejprve myslely, že jde o nějaké cvičení. V ten den s nimi vojáci nacvičovali první pomoc. S rostoucím křikem a dalšími výstřely začali všichni v panice utíkat anebo předstírat vlastní smrt.

„Někdo na nás zařval, ať si lehneme na zem a schováme se za lavicemi. Pak zakřičel jeden z nich: ‚Spousta děcek je pod lavicemi, běž tam‘,“ popsal Šahrúch, podle něhož útočníci pronášeli slova Alláhu akbar (Bůh je veliký), než spustili střelbu.

„Viděl jsem dvě velké černé boty, jak se blíží směrem ke mně,“ dodal hoch.

Následně pocítil prudkou bolest v obou nohou pod kolenem. Uvědomil si, že byl zasažen, ale žije, a tak hrál mrtvého. „Sroloval jsem si kravatu a strčil si ji do pusy, abych nekřičel. Ten muž hledal dál studenty a pumpoval do jejich těl kulky,“ vylíčil Šahrúch.

„Ležel jsem, co nejklidněji to šlo, a zavřel jsem oči. Čekal jsem, že mě znovu střelí. Mé tělo se chvělo. Byl jsem tak blízko smrti. Nikdy nezapomenu na ty černé boty, jak se ke mně blíží. Bylo to, jako když se ke mně přibližuje smrt,“ dodal hoch.

Šahrúch však měl štěstí, útočník už ho znovu nezasáhl. Když se pak s dalšími přesunul jinam, chlapec se byl schopen odplazit za dveře do úkrytu. „Zůstal jsem tam několik minut, pak jsem se pokusil vstát, ale upadl jsem. Když jsem se plazil do vedlejší místnosti, bylo to hrozné. Viděl jsem zapálenou mrtvolu naší asistentky. Seděla na židli, hořela a z těla jí crčela krev,“ uvedl chlapec. Jakmile se doplazil do sousední místnosti, ztratil vědomí. Probudil se až v nemocnici.

Podle některých zpráv se žena snažila žáky krýt, a tak ji útočníci zapálili.

Tálibové, jichž bylo podle úřadů sedm, zabili 132 dětí a devět učitelů a zaměstnanců školy. Byl to jeden z nejkrvavějších útoků v dějinách země. Pákistán drží třídenní státní smutek.