Článek
„Chci tu být, dokud se nepostarám o poslední z nich,“ svěřil se dnes 57letý Japonec agentuře Reuters. „Teprve potom můžu zemřít,“ dodal. Na zahradě svého dvoupatrového domu v městečku Namie v kontaminované zóně už pohřbil na dva tucty koček, o dalších čtyřicet se v současnosti stará.
Myslí i na divoké kočky, kterým ohřívá žrádlo na petrolejovém vařiči v kůlně a vodu jim nosí v lahvích naplněných z nedalekého horského pramene. Sám doma plyn ani tekoucí vodu nemá a ke svým potřebám využívá veřejných záchodů.
Fukušima deset let poté: Poznamenaná
Sakae – dalo by se říct v předešlém životě, tak dávno a nereálné to je – vlastnil stavební firmu. Šokovalo ho ale, když po jaderném incidentu v opuštěných domech, které pomáhal bourat, nacházel mrtvoly domácích mazlíčků pošlých hladem a žízní.
Živí i divočáky
To ho nakonec přimělo začít se starat o tvory, na které ostatní zapomněli. Za péči o kočky, psa Počiho a divoká prasata, která v opuštěné krajině nemají čeho se nažrat a scházejí se každé ráno před jeho domem, vydá měsíčně na 150 tisíc korun. Pomáhá mu v tom hrstka dobrovolníků.
Na zahradě v Japonsku stojí pod třešněmi telefonní budka. Lidé tam chodí volat zesnulým
Vládní dekontaminace zamořeného území pokračuje a je tak pravděpodobné, že brzy se začnou vracet i další původní obyvatelé a život se pomalu vrátí do normálu. Sakaův dům je ale ve stále horším stavu. Dřevěná podlaha se propadá, zdi praskají a místy děravá střecha už nechrání před deštěm. „Počítám, že vydrží tak dva tři roky,“ podotkl.
Kočky mu však dávají i záminku zůstat tam, kde jeho rodina žila po tři generace. „Nechci odejít, mám tyto hory rád,“ prozradil.
Japonské pobřeží u Fukušimy zasáhlo silné zemětřesení
