Článek
Skupina dvanácti chlapců a jejich trenér strávili v zatopené jeskyni přes dva týdny. Poslední z nich se dostal ven 10. července. Thajské úřady tehdy oznámily, že fotbalisté dostali kombinézy a ploutve, aby mohli v doprovodu profesionálních potápěčů proplavat i velmi úzkými a členitými tunely.
Thajský premiér Prajutch Čan-Oča dodal, že chlapcům podali na cestu jeskyní léky proti úzkosti. Jak ale ve své knize s názvem „Jeskyně“ popsal Cochrane, pravda byla o dost drastičtější.
Chlapci tvrdili, že se nebáli a věřili, že jim přijde někdo na pomoc.
„Aby je uklidnily (úřady), sdělily rodičům, že chlapci se učí potápět, a média informovala o tom, že každý z nich bude mít hadičku se vzduchem a budou plavat s jedním z potápěčů vepředu a druhým zezadu. To ale nebyla pravda,“ řekl podle listu The Daily Mail.
„Ti, kteří zatopené tunely viděli, věděli, že je nemožné, aby dítě, které se nikdy nepotápělo, překonalo bahnitou a zrádnou trasu. Jedinou nadějí bylo podat jim sedativa, utěsnit jim masky s kyslíkem na tváři silikonem a nechat zbytek na expertech,“ prozradil.
Jak probíhala záchrana malých fotbalistů ze zatopené jeskyně v ThajskuVideo: Novinky/Reuters
První ze zachráněných, 14letý Note, musel nejprve spolknout sedativum ketamin a navíc ještě dostal injekci ketaminu do každé nohy. Poté mu ruce dali za záda, nasadili pouta a svázali zápěstí. „Učinili tak proto, aby se v případě, že se probere z ketaminové ospalosti, nesnažil strhnout si masku a dostat tím do nebezpečí sebe i záchranáře,“ napsal novinář.
Po překonání prvního zatopeného prostoru potápěč zkontroloval, jestli je chlapec v pořádku a může pokračovat. „Největší riziko spočívalo v tom, že se pod vodou chlapci proberou a zpanikaří, anebo že jim bude zatékat do masky, z níž se tak stane smrtící past,“ podotkl Cochrane. Potápěč, který každého doprovázel, proto neustále kontroloval, aby se chlapci maska neuvolnila, dodal.
