Článek
Podle organizátora festivalu Mániho Prasáda Mišry do pondělního dopoledne smočily své tělo v řece u soutoku s Jamunou a mytickou podzemní řekou Sarasvatí téměř tři milióny lidí. Během dne by toto číslo mělo podle odhadů vzrůst až na 11 miliónů.
Pondělí bylo jedním ze šesti dní, jež jsou podle astrologů ke koupeli nejpříhodnější. Břeh Gangy proto zaplnily zástupy mužů ve spodním prádle, žen v sárí i dětí, které trpělivě čekaly, až na ně dojde řada a za odříkávání úryvků z hinduistických posvátných textů budou moci vkročit do řeky.
Všechny přístupové cesty do města byly ucpány poutníky. Jako první vjeli do vody na stříbrných vozech náboženští vůdci různých hinduistických klášterů. Jiní byli na místo koupele přineseni na stříbrných nosítkách. Duchovní se poté obrátili k davům, házeli na shromážděné lidi květiny a provolávali slávu řece Ganze.
Nejpůsobivějším obrázkem byla koupel asketů, kteří se do vody vrhli krátce po šesté hodině ranní místního času (00:30 SEČ) nazí, s těly pomazanými popelem. Jedinou ozdobou jim byly květinové girlandy.
"Smyju takto všechny své hříchy z tohoto života i životů předchozích," řekl agentuře Reuters jeden ze svatých mužů, 77letý svámí Šankaránand Sarasvatí. Obnažený muž roztřesený zimou vysvětlil, že se před 40 lety vzdal kariéry vysokého státního úředníka a stal se asketou. Cestuje pouze pěšky a po desetiletí se živí jen ořechy a ovocem.
Na bezpečnost oslav dohlíží v Iláhábádu na 50 000 policistů, jejichž úkolem je zabránit jak vážným bezpečnostním hrozbám typu teroristického útoku, či katastrofě, jakou často bývá ušlapání velkého počtu návštěvníků. Postaveno bylo i 14 polních nemocnic s 243 lékaři a rozmístěno 40 000 mobilních toalet. Z přehrad byla upuštěna voda, aby se řeka aspoň trochu vyčistila. Mnozí hinduisté pár kapek vypijí a vodu posvátné řeky si odvážejí i domů v lahvích.
Kumbh mélá původ odvozuje z mytologického boje mezi bohy a démony o pohár s nektarem nesmrtelnosti (kumbh znamená hindsky pohár, mélá slavnost, trh). Podle legendy se při potyčce o číši několik kapek vylilo na čtyři místa - na Iláhábád, Nášik, Udždžain a Hardvár. Svátek se slaví každé tři roky postupně na zmíněných čtyřech poutních místech, v Iláhábádu tedy vždy po 12 letech.