Článek
Policie přitom muže vážně podezřívala, že stojí i za vraždami žen v Hwasongu. Když byl v roce 1994 I zadržen kvůli znásilnění a vraždě své švagrové v Čchongdžu, kam se v roce 1993 přestěhoval, policie ho s pouty na rukou převezla do Hwasongu, kde dřív žil, protože pátrala po dalších důkazech k vraždě švagrové.
Když byla policie z Čchongdžu v Iově domě, hwasongští policisté, kteří si všimli podobnosti případu vraždy švagrové se sériovými vraždami žen, požádali své kolegy, jestli by Ia nemohli přivést k nim na stanici, aby ho vyslechli. Ti to odmítli, a řekli, že pokud mají zájem, mohou ho vyslechnout v Čchongdžu. Z dosud neznámých důvodů se ale výslech neuskutečnil a policisté z různých částí Jižní Koreje na řešení případu nespolupracovali.
Šest z devíti obětí sériového vraha, které byly znásilněny, svázány a uškrceny vlastním oděvem, přitom byly nalezeny pod větvemi nebo kupkami sena ve vzdálenosti pouhé tři kilometry od Iova domu.
Promlčené vraždy
Tehdy ještě bylo možné Ia za sériové vraždy žen stíhat, po dvaceti letech jsou však všechny promlčené.
I, jemuž byl v roce 2010 odebrán z úst vzorek DNA stejně jako ostatním 230 000 vězňům, byl po nových zjištěních oddělen od ostatních vězňů. Obvinění, že by se dopustil sériových vražd, popřel.
Noční vraždy žen, které měly mezi sedmnácti a 71 lety, na přelomu osmdesátých a devadesátých let hýbaly jihokorejskou společností a děsily veřejnost. Policie, která byla pod tlakem, prověřila zhruba 21 000 lidí a bezúspěšně porovnala otisky 20 000 dalších osob, ale marně. Dokonce sáhla k nehumánním metodám výslechů. Třicetiletý dělník, který byl při výslechu zbit, skočil pod vlak.
Série vražd inspirovala cenami ověnčený film z roku 2003 Pečeť vraha.