Článek
Jedním z nich je Hanul Čchong (Haneul Jeong). Podařilo se mu přejít hranici, protože na ní sloužil jako pohraničník.
Využil mimořádné situace. „Byl jsem schopen přejít dva kilometry do demilitarizované zóny, protože byl naštěstí tajfun a ploty nebyly nabité. Rozhodl jsem se využít této příležitosti,“ řekl Novinkám.
Úplně bez problémů to nebylo: „Severokorejci si mě všimli a začali střílet.“ Měl štěstí, netrefili ho a nevypátrali. Vrátit se už nemohl. Uvažoval i o tom, že všechno skončí. „Rozhodl jsem se strávit noc v DMZ. Ráno jsem vstal s jasnou myslí a přešel.“
Až ráno si ho všimli jihokorejští vojáci. Do té doby nevěděli, že se někdo dostal přes přísně střeženou hranici. Okamžitě to vedlo k vyšetřování, jak je to možné. Následně byla zpřísněna kontrola u demilitarizované zóny.
Severní Korea o jeho útěku neinformovala: „Jsem veden jako nezvěstný, pravděpodobně padlý.“
Čchong měl velké štěstí, protože elektřinou nabité ploty s ostnatými dráty nejsou jedinou překážkou. Čtyřkilometrový pás je hustě zaminovaný. Ani to ho však neodradilo od jeho plánu.
„O útěku jsem přemýšlel tři měsíce. Od nástupu Kim Čong-una jsem věděl, že musím utéci,“ řekl. Když se třetí z dynastie Kimů po smrti svého otce dostal k moci, začal utužovat svou moc a vyřizovat si to se svými případnými protivníky.
Nebyl to však jediný důvod. Služba v armádě byla extrémně těžká. „Každý den mě bili. Žold je tak malý, že si za něj nekoupíte ani čokoládu.“ Zhoršovalo se mu zdraví a výrazně zhubl. A to byl sportovec.
Touha létat
Ke sportu ho přivedl zážitek z dětství, když spatřil na nebi letadlo. Matky se zeptal, kdo s nimi létá. „Odpověděla, že diplomaté, slavní sportovci a slavní umělci. Běžní Severokorejci nemohou létat. Rozhodl jsem se stát slavným sportovcem.“
Věnoval se fotbalu a dotáhl to až na reprezentanta mládežnického týmu provincie Severní Hamgjong. To ale bylo vše. „Abyste se stal slavným fotbalistou, musíte mít sílu, talent a peníze. Já neměl ani jedno. Vzdal jsem se snu a vstoupil do armády. Rodina neměla dost peněz, matka musela tvrdě pracovat, abychom všichni přežili,“ popsal.
Dodal, že ne každý může sloužit na hranici: „Musíte mít dobrý rodinný původ.“ I na hranicích ale vojáci musejí dělat všechno. „První tři měsíce je základní výcvik. Po něm normální služba. I když je v armádě stavební pluk, museli jsme dělat hodně práce jako dělníci.“ S vlastním vojenským výcvikem to valné nebylo. „Střílel jsem třikrát,“ přiznal.
Po útěku na jih vystudoval na univerzitě Hankuk zahraniční vztahy. Je aktivní v médiích, má vlastní youtubový kanál Buk-shi-tal. Na něm byl uveden i jeho první krátký hraný film o službě v severokorejské armádě Dva vojáci. Nakonec si splnil i svůj dětský sen: „Poprvé jsem letěl letadlem. Bylo to v roce 2016 do České republiky a do Německa.“
Snaha pomoci
Cítil ale také potřebu pomoci rodině. „Po útěku jsem vydělal dost peněz, aby můj mladší bratr nemusel hned do armády a mohl taky odejít. Vždyť by mohl padnout na Ukrajině. Rve mi srdce, když slyším, kolik jich tam šlo,“ vypověděl.
Za nejhorší považuje to, že se vojáci raději zastřelí, než by padli do zajetí. „To, kolik lidí spáchalo sebevraždu kvůli Kimovi, mě rozčiluje,“ uvedl.
Potřeba deviz je v Severní Koreji taková, že lze zařídit odložení nástupu na vojnu. Jak se dostal jeho bratr ze země jitřní svěžesti, neuvedl, ale pokud někdo utíká do Číny, klíčovou roli hraje převaděč, jemuž jde o peníze.
Po návratu domů netouží. „Chybí mi rodiče, nic jiného z KLDR mi nechybí. Taky bych chtěl vidět své rodné město, ale ne v něm žít,“ uzavřel.
