Článek
Chemickou továrnu provozovala americká společnost Union Carbide India Limited (UCIL) od roku 1969. Vyráběla karbaryl (společnost používala název Sevin), který je využíván proti hmyzu v oblastech zemědělství a lesnictví.
Pro snížení výrobních nákladů byl jako meziprodukt využíván methylisokyanát (MIC). Ten byl skladován ve třech nádržích. Z bezpečnostních důvodů neměly být nikdy naplněny více než v poloviny (tj. maximálně 30 tun MIC v každé).
Ropná plošina Deepwater Horizon symbolem ekologické katastrofy
V říjnu 1984 ale v jedné z nádrží (s názvem E610) přestalo fungovat odčerpávání tlaku dusíku a přebytku tekutého MIC. V nádrži jej bylo 42 tun a musela být odstavena. Vedení továrny pozastavilo celou výrobu, obnovilo ji až po měsíci, práce pokračovala s využitím dvou nezasažených nádrží.
2. prosince se u vadné nádrže čistilo potrubí vodou. Ta se ale kvůli špatnému technickému stavu dostala do nádrže samotné a začala reagovat s MIC. Tlak v nádrži rostl a přibližně 40 tun plynu kvůli selhání ventilu uniklo ven krátce po půlnoci na 3. prosince.
Továrna měla dvě poplachové sirény. Jedna sloužila pro osoby uvnitř továrny, druhá pro okolí. Dva roky před katastrofou však přestaly být na sebe napojeny, takže zatímco zaměstnanci se kvůli úniku evakuovali, okolní obyvatelé nebyli varováni, aby nevznikla panika kvůli drobnému úniku. Skutečná šíře havárie nebyla v té době ještě známa.
Lidé vystavení uniklému plynu začali kašlat a dusit se, cítili silné podráždění očí. Následovalo selhání dýchacího ústrojí a smrt, v některých případech ještě předcházená slepotou. Zvlášť zasaženi byli lidé nízkého vzrůstu a děti, protože MIC je těžší než vzduch a drží se spíše u země.
Odhady, kolik lidí přišlo kvůli úniku plynu o život, se různí. V roce 2008 vláda státu Madhya Pradesh, v němž Bhopál leží, kompenzovala rodiny 3787 zemřelých a více než půl milionu osob,které se potýkaly se zdravotními následky. Skutečný počet mrtvých může být ale vyšší. Hovoří se o osmi tisících v týdnech po katastrofě a dalších osmi tisících v dalších letech kvůli chorobám souvisejícím s únikem plynu.
V roce 1989, téměř 5 let po katastrofě, se firma Union Carbide India Limited v mimosoudním vyrovnání zavázala k zaplacení 470 milionů dolarů (dnes přibližně 1 miliarda dolarů, 21,5 miliardy korun) kvůli škodě způsobené její továrnou.
Trvalo více než 25 let, než soud prokázal vinu a stanovil tresty. Sedmička bývalých zaměstnanců UNIL byla odsouzena za zabití z nedbalosti ke dvěma letům odnětí svobody a pokutě 100 000 rupií (dnes asi 2500 dolarů, přes 53 tisíc korun). Mezi nimi byl i tehdejší předseda společnosti Kešub Mahíndra. Původní obvinění ze zabití, za něž by jim hrozilo až deset let vězení, soud už v roce 1996 překlasifikoval.