Článek
Pársové již tisíciletí umisťují své mrtvé do budov zvaných dakhma („věž ticha“). Ty jsou postavené tak, aby těla mrtvých nekontaminovala posvátné elementy zem, oheň a vodu. Na těchto věžích se těla rozkládají a mrchožrouti ožírají maso z jejich kostí. Až když jsou kosti zesnulých po roce vybělené sluncem a větrem, jsou posbírány a umístěny do kostnice ve středu věže. Rozklad těla se dále urychluje vápnem, jež je pak spolu s dešťovou vodou filtrováno přes uhlí a písek, a následně vyplaveno do moře.
Tento prastarý rituál je dnes ovšem v ohrožení kvůli snížení populace supů v oblasti, píše deník The Guardian. „Již nejsme schopni naplňovat naše tradice,“ řekl osmdesátník Hoshang Kapadia z Karáčí, podle nějž je podstatou rituálu „méně brát a více dávat“. „Ztratili jsme náš způsob života, naši kulturu.“
Dakhma v Íránu
V Karáčí postaveném na říčním ekosystému delty řeky Indus žije mezi 20 miliony obyvatel jen 800 Pársů. Ve městě zůstávají už jen dvě věže ticha a obě jsou téměř nefunkční. „Masivní urbanizace a environmentální změny v Karáčí nás přiměly ke znovuzvážení našich pohřebních obřadů, protože dakhmy byly většinou stavěné na kopcích daleko od městských oblastí,“ uvedla další obyvatelka Karáčí Shirin.
Ta vysvětlila i skutečnou podstatu zapojení supů do tohoto obřadu. „Věří se, že supovo mystické oko pomáhá duši v kosmickém přechodu, a nabídnutí svého zesnulého těla těmto ptákům je považováno za ultimátní čin štědrosti oddaného zoroastristy. Naše tradice umírá. Naše kultura umírá v době zvětšující se environmentální změny,“ bědovala.
Na rozdíl od mnoha mrchožroutů je sup klasifikován jako mrchožrout „z nutnosti“. To znamená, že „nepřepíná“ mezi predátorstvím a pojídáním mršin, jak se mu to hodí, jako savčí mrchožrouti, ale je zcela závislý na vyhledání ostatků uhynulých zvířat. V posledních dekádách pak tito ptáci na indickém subkontinentu umírají ve velkém, obzvlášť kvůli nepřímé otravě protizánětlivou látkou diclofenac podávanou dobytku.
Požití této látky spolu s masem uhynulého dobytka způsobuje supům bolestivé otoky a záněty, a nakonec i úmrtí způsobené selháním ledvin. Již do roka 2007 proto podle průzkumů z Indie a okolních oblastí zmizelo 97 % zástupců tří nejvýznamnějších druhů supů. Indie, Pákistán i Nepál už kvůli tomu užívání diclofenacu zakázaly a v Indii dochází i k vypouštění v zajetí narozených supů do přírody.
Indičtí Pársové nyní zkouší nové postupy jako chování supů v zajetí nebo užívání „solárních koncentrátorů“ k urychlení rozkladu těl. Tyto koncentrátory ovšem fungují jen za jasného počasí, a tak se mnozí uchylují k jiným způsobům pohřbu. „Pársové jsou v Karáčí nuceni využívat alternativní metody jako kremaci nebo pohřeb na vyznačených párských hřbitovech,“ řekl Kapadia.
