Článek
Pársové již tisíciletí umisťují své mrtvé do budov zvaných dakhma („věž ticha“). Ty jsou postavené tak, aby těla mrtvých nekontaminovala posvátné elementy zem, oheň a vodu. Na těchto věžích se těla rozkládají a mrchožrouti ožírají maso z jejich kostí. Až když jsou kosti zesnulých po roce vybělené sluncem a větrem, jsou posbírány a umístěny do kostnice ve středu věže. Rozklad těla se dále urychluje vápnem, jež je pak spolu s dešťovou vodou filtrováno přes uhlí a písek, a následně vyplaveno do moře.
Tento prastarý rituál je dnes ovšem v ohrožení kvůli snížení populace supů v oblasti, píše deník The Guardian. „Již nejsme schopni naplňovat naše tradice,“ řekl osmdesátník Hoshang Kapadia z Karáčí, podle nějž je podstatou rituálu „méně brát a více dávat“. „Ztratili jsme náš způsob života, naši kulturu.“
Dakhma v Íránu
V Karáčí postaveném na říčním ekosystému delty řeky Indus žije mezi 20 miliony obyvatel jen 800 Pársů. Ve městě zůstávají už jen dvě věže ticha a obě jsou téměř nefunkční. „Masivní urbanizace a environmentální změny v Karáčí nás přiměly ke znovuzvážení našich pohřebních obřadů, protože dakhmy byly většinou stavěné na kopcích daleko od městských oblastí,“ uvedla další obyvatelka Karáčí Shirin.
Čínský hřbitov nabízí virtuální setkání se zesnulými
Ta vysvětlila i skutečnou podstatu zapojení supů do tohoto obřadu. „Věří se, že supovo mystické oko pomáhá duši v kosmickém přechodu, a nabídnutí svého zesnulého těla těmto ptákům je považováno za ultimátní čin štědrosti oddaného zoroastristy. Naše tradice umírá. Naše kultura umírá v době zvětšující se environmentální změny,“ bědovala.
Na rozdíl od mnoha mrchožroutů je sup klasifikován jako mrchožrout „z nutnosti“. To znamená, že „nepřepíná“ mezi predátorstvím a pojídáním mršin, jak se mu to hodí, jako savčí mrchožrouti, ale je zcela závislý na vyhledání ostatků uhynulých zvířat. V posledních dekádách pak tito ptáci na indickém subkontinentu umírají ve velkém, obzvlášť kvůli nepřímé otravě protizánětlivou látkou diclofenac podávanou dobytku.
Požití této látky spolu s masem uhynulého dobytka způsobuje supům bolestivé otoky a záněty, a nakonec i úmrtí způsobené selháním ledvin. Již do roka 2007 proto podle průzkumů z Indie a okolních oblastí zmizelo 97 % zástupců tří nejvýznamnějších druhů supů. Indie, Pákistán i Nepál už kvůli tomu užívání diclofenacu zakázaly a v Indii dochází i k vypouštění v zajetí narozených supů do přírody.
Indičtí Pársové nyní zkouší nové postupy jako chování supů v zajetí nebo užívání „solárních koncentrátorů“ k urychlení rozkladu těl. Tyto koncentrátory ovšem fungují jen za jasného počasí, a tak se mnozí uchylují k jiným způsobům pohřbu. „Pársové jsou v Karáčí nuceni využívat alternativní metody jako kremaci nebo pohřeb na vyznačených párských hřbitovech,“ řekl Kapadia.
Bavorská obec u českých hranic hledá nosiče rakví. Odměna není špatná
