Učitelka se snažila zachránit děti z hořícího kina, zaplatila za to životem

Darsalijaová se svou čtrnáctiletou dcerou Eleonorou v neděli navštívily obchodní středisko Zimní višeň, aby si odpočinuly. Když v něm začalo hořet a propukla panika, učitelka z gymnázia svou dceru vyvedla ven z budovy. Protože věděla, že v horních patrech jsou děti, rozhodla se tam vrátil a dostat je ven, uvedli svědci. V budově však sama našla smrt, informoval ve středu server Věstnik Kavkaza.

Dcera čin své matky ocenila. „Navždy ji budeme milovat a budeme na ni vzpomínat, protože byla nejlepší z nejlepších,“ napsala na sociální síti VKontaktě, ruské obdoby Facebooku. „Pořád nemohu uvěřit, že se to stalo právě jí, ale jsem hrdá, že to byla moje máma. Zemřela jako hrdinka, obětovala se dětem a nemohla jinak.“

Za hrdinku ji považovali i její žáci. „Tatjana Viktorovna byla velmi dobrá žena, milá, měla vždy úsměv na tváři,“ uvedl její bývalý žák Kirill, „V ten den zaplatila svým životem za to, že zachránila svoji dceru a běžela pomoci dalším.“

Vedle tragického konce hrdinné učitelky média vyzdvihují i příběh teprve sedmnáctiletého Dima Poluchina, který se učí na záchranáře a z hořící budovy zachránil tři děti. Viděl, že v budově je žena, která z ní odmítala odejít. Křičela, že nikam nepůjde a že „tam zůstaly moje děti“. On se pro ně vrátil a vyvedl je.

„Když se to všechno stalo, byl jsem v kinosále a díval se na film. Nezazněla žádná siréna, nic. Ani výbuchy jsme neslyšeli. Jen do sálu vběhla zaměstnankyně kina a řekla všem, aby odešli, protože hoří. Vyšli jsme požárním východem. Já jsem byl na promítání ve třetím sálu, ale když jsme šli požárním východem okolo dveří druhého sálu, všiml jsme si, že z něj nikdo nevychází. Nechápal jsem to,“ řekl Poluchin.

„Nějaká žena křičela, že nemůže odejít, protože tam má své děti. Přišel jsem k ní a zeptal jsem se, kde. Hrůzou byla bez sebe a mávla rukou tím směrem a já tam šel,“ dodal pro list Komsomolskaja pravda.

Minul tři obchody, ale nikoho nenašel: „A pak jsem uslyšel dětský křik. Šel jsem za hlasem a viděl v jednom obchodě - či co to bylo, v dýmu se to nedalo poznat - tři děti, které plakaly v rohu. V temnotě jsem zašmátral rukou a někdo se jí chytil. Byl to - jak jsem potom viděl - jedenáctiletý kluk. Ještě chytil za flígr dvě dívky a vyvlekl je k východu.“

Všechny tři děti předal mladý zachránce matce.