Článek
„Půjdeme na místa, kam jsme byli pozváni. Protože tu je pozvání, přijmeme jej,“ řekl Erdogan na setkání vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP).
Erdogan dále dodal, že Turecko se shodlo s Tuniskem, že je potřeba poskytnout podporu mezinárodně uznané vládě národní jednoty (GNA) vedené premiérem Faízem Sarrádžem. Erdogan ve středu navštívil Tunisko, kde jednal o spolupráci na zajištění klidu zbraní v sousední Libyi.
Tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana (v brýlích) po příletu do Tuniska uvítal prezident Kais Sajíd.
Erdogan uvedl, že chaos v Libyi, která má dvě vlády, přičemž jednotky Libyjské národní armády (LNA) vedené polním maršálem Chalífou Haftarem se pokoušejí dobít Tripolis a svrhnout Sarrádže, má dopad i na sousední země.
„Jsem přesvědčen, že Tunisko hodnotně a konstruktivně přispěje k úsilí dosáhnout stability v Libyi,“ řekl Erdogan.
Turecko už letos podpořilo Sarrádžovu vládu, když navzdory embargu Rady bezpečnosti poskytlo obrněné transportéry Kipri a bezpilotní letadla Bayraktar TB2.
V projevu turecký prezident současně odsoudil země, které podporují Haftara: „Podporují vojenského vůdce, ale my podporujeme legitimní vládu a její žádost o vylsání vojáků. To nás odlišuje.“ Haftara podporují Egypt, Jordánsko a Spojené arabské emiráty. V jeho řadách také bojují ruští dobrovolníci a súdánské milice.
Turecká vláda podepsala koncem listopadu se Sarrádžovou vládou dvě dohody - jednu o vojenské spolupráci a druhou o hranicích ve východním Středomoří, v níž si obě strany v moři vymezily výlučné ekonomické zóny ve Středozemním moři.
První dohodou Ankara znepokojila zejména Rusko, druhou vyvolala spor s Řeckem, řeckou částí Kypru a s Egyptem kvůli zónám průzkumu a těžby ropy a zemního plynu ve východním Středomoří. Nejsou v souladu s mezinárodním námořním právem, protože upírají ostrovům právo na výlučnou ekonomickou zónu na základě toho, že mají kratší pobřeží.
Dohoda o vojenské spolupráci má Sarrádžově vládě pomoci v boji proti LNA. Obě strany konfliktu totiž mají i přes zbrojní embargo OSN vojenskou podporu jiných států.
Od svržení dlouholetého vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011 se Libye nevzpamatovala z chaosu. O vládu kromě mnoha ozbrojených skupin usilují dva kabinety - ten na východě, za nímž stojí samozvaná Libyjská národní armáda (LNA) generála Chalífy Haftara, neuznává vládu premiéra Sarrádže v Tripolisu, která má podporu OSN. Původně však měl mezinárodní podporu východolibyjský kabinet, ovšem odmítl vstoupit do vlády národní jednoty, protože Haftarovi odepřeli možnost velet celé armádě.
