Tálibánský guvernér vyzývá Západ: Vraťte se. Ale s penězi

„Čelili jsme jeden druhému v bitvě, neznali jsme jeden druhého v normálních časech. Nyní si můžete získat naše srdce a učinit nás šťastnými, když uznáte tuto vládu,” řekl Maulaví v kanceláři guvernéra v Laškargáhu. Na stole před ním ležel kalašnikov.

„Naším posledním vzkazem všem zemím NATO je – pomohli jsme vám. Měly by být vděčné, že jsme jim dali možnost odejít v míru, mohli jsme je zastavit, takže by neodešly bez boje. Nyní by měly uznat naši vládu,“ uvedl na konci rozhovoru.

Postup hnutí Tálibán hájí: „My jsme zajistili bezpečnost a máme podporu lidu, tak by měli uznat naši vládu a pomoci nám.“

Poslední slova jsou klíčová, uznání totiž není vše, co by si tálib Maulaví přál. Jde mu hlavně o ekonomickou pomoc, protože Hílmand je podobně jako další části Afghánistánu na pokraji ekonomického zhroucení. Stát už několik týdnů nevyplácí mzdy ani penze a z Afghánistánu odešly humanitární a nevládní organizace, takže hrozí hlad.

„Všechny zahraniční země k nám vtrhly a zabíjely naše ženy a naše děti i naše staré a všechno zničily. Nyní by nám mělo mezinárodní společenství poskytnout humanitární pomoc a zaměřit se na rozvoj školství a obchodu,“ řekl.

Přesně ale to Západ dělal od invaze v roce 2001, takže se výrazně zvýšila gramotnost a vzdělanost, zatímco Tálibán už nyní v některých oblastech brání dívkám nad 12 let chodit do školy.

A nezabíjeli jen vládní vojáci či bomby letadel NATO. Tálibán během dvaceti let bojů také napadal civilisty, připadá na něj podle OSN více civilních obětí než na protistranu.

Tálib Maulaví přiznává, že se účastnil bojů s Brity, které byly tvrdé: „Byl jsem velitelem v Sanginu, kde jsme bojovali proti Britům. Byli jsme od nich dva kilometry. Všichni lidé v okresu nám pomáhali. Neměli zájem na tom, aby tam Britové byli.“

Tálibové nakonec okres, který patřil mezi dějiště nejtvrdších bojů, ovládli a velitel se přesunul do města Musa Kala. Situace se však podle něj změnila: „Bylo tu dvacet let bojů, teď nastal čas se vrátit k normálu.“

Podobný názor jako guvernér mají i lidé v ulicích Laškargáhu.

„Moje první žádost na Brity je, prosím, uznejte naši vládu a pomozte nám hospodářsky,“ řekl 26letý Samiulláh, který na bazaru prodává šperky. Uvítal bezpečí, které nyní ve městě panuje, takže z něj nikdo neutíká, ale přiznal, že slyšel, že tálibové někde vyžadují hustý plnovous a zakazují hrát karty. „Doufám, že se nám nebudou vměšovat do soukromého života,“ dodal.

Uznání vlády chce i válečná vdova Chatera, jejíž muž byl voják a začátkem roku padl a jí samotné zůstaly na krku čtyři děti. Potíží je, že po něm nyní nedostává vdovský důchod a nemohla zaplatit nájem, takže všichni přespávají na bazaru.

„Nemám problém s Tálibánem a moje děti potřebují jíst. Poslední vláda byla uznána na celém světě, takže nyní je potřeba uznat tuto, aby nám mohli pomáhat,“ má jasno Chatera.