Tálibán nabízel Američanům Usámu na stříbrném podnose, tvrdí německý politik

Elmar Brok (71, CDU), jeden z nejzkušenějších a nejvlivnějších německých odborníků na zahraniční politiku, ve svých pamětech, z nichž cituje list Bild, dopodrobna líčí, jak se na podzim roku 2000 odehrávala tajná jednání s afghánskou vládou Tálibánu v Dortmundu, ve Washingtonu a nakonec ve Frankfurtu.

Je rok 2000 a muž číslo jedna světového teroru se už léta skrývá na pákistánsko-afghánském pomezí. Odtud již v roce 1998 organizoval útoky na americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii. Ve fatvě vyzval k vraždění amerických vojáků a civilistů po celém světě.

Již tehdy USA nikoho nehledaly tak intenzivně jako vůdce al-Káidy.

Brok nyní uvádí, že ropný manažer afghánského původu a jeho bratr navázali na sklonku roku 1999 kontakt se zpravodajskou službou CIA jménem Tálibánu. Jejich cíl Američany ohromil a zdálo se, že jim hraje do karet: Tálibán usiloval zbavit se bin Ládina a byl ochoten dodat jim ho takříkajíc až pod nůž.

Američané zpočátku na „oťukávání“ oficiálně nereagovali. Proto se v létě 2000 afghánští vyjednavači spojili s nejmenovaným poslancem CDU z Bádenska-Württemberska, který události potvrdil i deníku Bild. Ten vyhledal Broka, tehdejší šedou eminenci zahraniční politiky Evropského parlamentu se skvělými, oficiálními i zákulisními vazbami na klíčové aktéry mezinárodní scény.

Brok se s emisary Tálibánu setkal v srpnu 2000 v luxusním hotelu Wittekindshof na dálnici A1 v Dortmundu. „Tálibán to myslí vážně, byl si pak Brok jistý,“ píše deník.

Prostřednictvím amerického velvyslance v Berlíně Johna Kornbluma poté přece jen vstupují do hry CIA a americké ministerstvo zahraničí.

Den před schůzkou zaútočili teroristé z al-Káidy na americký torpédoborec USS Cole v jemenském přístavu. Útok si vyžádal životy 17 amerických námořníků, 39 jich utrpělo zranění. To samozřejmě vyjednávání ztížilo, nakonec si však obě strany plácly na setkání na vysoké úrovni ve Frankfurtu nad Mohanem.

V Kábulu se zatím funkce ministra zahraničí Tálibánu ujímá Wakil Ahmed Mutawakel.

Dne 31. října 2000 odletěla třetina vlády Tálibánu do Pákistánu, o den později pak odcestovali představitelé do Frankfurtu, a to díky mimořádným vízům vydaným v bleskové akci na příkaz německého ministra zahraničí Joschky Fischera (76, Zelení).

Ráno 2. listopadu se asi dvacet tajných vyjednavačů USA a Talibánu stěhuje do svých apartmánů a pokojů v hotelu Sheraton na frankfurtském letišti.

Jednání má ovšem daleko do procházky po zelené louce, někdy sklouzne i do velmi hlasité výměny názorů. „Nepřijeli jsme sem, abyste na nás křičeli,“ postěžoval si jeden z tálibů. „Pokud jde o Usámu, promluvme si. Ale jestli chcete mluvit o naší politice, tak to je konec!“ vytyčoval mantinely toho, kam až je jeho hnutí ochotno zajít.

Účastníci pak spolu hovořili dva dny, a to jen s nejnutnějšími přestávkami na spánek.

Tálibán údajně nabídl, že vydá bin Ládina Saúdům. Ti však v žádném případě o svého krajana nestáli. „Pak se dospělo k zásadní shodě na deportaci bin Ládina do Evropy, nejlépe do Německa,“ popsal Brok Bildu.

Američané prý však zčistajasna změnili postoj a chtěli bin Ládina předvést před americký soud. To ale bylo pro Tálibán tabu. „Pokud se provalí, co tady děláme, Tálibán ztratí moc. Skončíme,“ vysvětloval jeden z afghánských vyjednavačů.

Pak se stalo něco nemyslitelného: mulláhové prý nabídli bin Ládina k „volnému odstřelu“: „Řekneme vám kde – a vy pošlete raketu.“ Američané však návrh smetli ze stolu, protože k raketovému úderu je potřeba prezidentský rozkaz – což trvá tři týdny a výsledek navíc není jistý.

Afghánská delegace se pak vytasila s plánem B: „Vyšlete své muže – ne více než dva nebo tři. A my vás zavedeme k bin Ládinovi. Pak se otočíme a vy toho parchanta na místě zastřelíte. Se zbytkem al-Káidy se vypořádáme sami – jednoho po druhém…“

A s tím se ve Frankfurtu rozešli.

Pak se ale ve Washingtonu změnil vítr: čtyři dny po setkání na německém letišti prohráli demokraté prezidentské volby. Hlasování rozhodlo, že Billa Clintona vystřídá v Bílém domě George W. Bush.

„Clinton již zřejmě nebyl připraven přijímat v této přechodné fázi tak dalekosáhlá velitelská rozhodnutí. Toužil přivést Usámu do USA, ovšem pro Tálibán to byl krok navíc,“ řekl Brok Bildu.

„Washington nakonec dohodu z nejvyšší úrovně odmítl. Kdyby bylo učiněno jiné rozhodnutí, k 11. září 2001 by pravděpodobně nedošlo,“ píše německý politik ve své knize.

Americké speciální komando nakonec bin Ládina zabilo 2. května 2011 - deset let po 11. září a téměř jedenáct let po nabídce Tálibánu.