Článek
Po skončení 2. světové války vyšlo najevo, že hrůzy, které se děly v Osvětimi, byly jen jednou ze součástí rozsáhlé nacistické vyhlazovací mašinerie, které se později začalo říkat holokaust. Slovo pochází z řečtiny (holos = celý, kaustos = spálený) a označovalo druh náboženské oběti, při které je spáleno zvíře. Židé však odmítají vnímat vyvraždění dvou třetin své evropské populace jako náboženskou oběť, používají proto hebrejské slovo šoa (zničení, zmar). Romové mají výraz porajmos (pohlcení).
Rozsah nacistické krutosti je z dnešního pohledu těžko představitelný. Vedle omračujícího počtu obětí spočívá zrůdnost holokaustu v samotné povaze zabíjení. Odlidštěná, systematická, chladně technologicky precizně provedená a efektivní genocida, zapojující do svých služeb zvrácené, a přitom brilantně uvažující inteligentní mozky. Zlo v jedné z nejčistších podob, jaké lidská historie zaznamenala.
Celkový počet obětí nacistického vyvražďování etnických, náboženských či politických skupin se odhaduje na více než jedenáct miliónů lidí.
Osvobození Osvětimi
"Našim očím se naskytl strašlivý obraz: ohromné množství baráků. V mnoha z nich leželi na palandách lidé. Byly to kostry s nepřítomným pohledem oblečené do lidské kůže," vzpomíná bývalý kameraman vojenského filmového štábu Alexandr Voroncov v knize Andrzeje Strzeleckého Ostatnie dni obozu Auschwitz.
Sověti našli v Osvětimi a Březince zhruba 7500 přeživších vězňů, většinou Židů, a asi 600 čerstvých mrtvol lidí, které nacisté povraždili ještě před tím, než z táborů utekli. Později vyšlo najevo, že zhruba dva týdny před příchodem Sovětů nacisté z Osvětimi a Březinky evakuovali asi 58 tisíc vězňů v tzv. pochodech smrti. Další desítky tisíc lidí Němci poslali z Osvětimi do jiných táborů již dříve. Tisíce lidí přitom přišly o život hladem, vysílením nebo nacistickou kulkou.
Z rychlého postupu spojeneckých vojsk bylo už v létě roku 1944 Němcům jasné, že území, na němž se tábory nacházely, dlouhodobě neudrží, a tak začali s jejich postupnou likvidací. Tehdy se také osvětimský stroj na smrt rozjel na nejprudší otáčky. V plynových komorách zemřelo během onoho roku víc lidí než za předchozí dva roky dohromady. Od podzimu začali nacisté vyvražďovat vězně, kteří obsluhovali plynové komory a krematoria, demontovat dřevěné baráky v Březince a likvidovat kartotéky se jmény Židů a ostatních vězňů deportovaných do Osvětimi na smrt. Snaha o zahlazení stop vyvrcholila den před osvobozením vyhozením osvětimských krematorií do povětří.
Rozsah osvětimského vraždění byl ale neutajitelný. Ve všech táborech komplexu Auschwitz-Birkenau přišlo během války o život nejméně 1,3 miliónu lidí, z toho drtivá většina Židů (téměř jeden milión). Zemřelo tam také na 70 tisíc Poláků, 20 tisíc Romů, 15 tisíc sovětských zajatců a zhruba 15 tisíc příslušníků jiných národností včetně Čechů a Slováků.
Většina obětí našla smrt v plynových komorách, kde je nacisté zplynovali Cyklonem B, další zemřeli hladem či vysílením, při individuálních popravách, při absenci lékařské péče zabíjely i nemoci. Za nepředstavitelného utrpení umírali vězni při zrůdných "lékařských" experimentech.
"Myslím, že taková zvěrstva si vedení naší armády nepředstavovalo. Vzpomínky odtamtud mě provázely po celý život. Bylo to to nejstrašnější, co jsem viděl a nafilmoval během války," připomíná Voroncov.
Konečné řešení
Počátky katastrofy holokaustu sahají do roku 1935, kdy Německo označilo v tzv. Norimberských zákonech Židy a Romy za méněcenné rasy. Árijci měli zakázáno s nimi vstupovat do manželství. Zrodila se myšlenka Endlösung der Judenfrage, tedy konečného řešení židovské otázky.
Židé byli hlavní obětí holokaustu. Jako celkový počet židovských obětí se uvádí šest miliónů, což je číslo, které vychází mj. z výpovědi Adolfa Eichmanna, jenž byl coby realizátor vyvražďování odsouzen k smrti v Izraeli. Některé zdroje uvádějí mezi 5,2 až 5,9 miliónu židovských obětí. Toto číslo zahrnuje Židy zabité jak ve vyhlazovacích táborech, tak při pogromech, které páchaly pohotovostní jednotky Einsatzgruppen, které terorizovaly a masově likvidovaly nežádoucí obyvatelstvo v Pobaltí, Bělorusku, na Ukrajině a na Krymu.
Údaje o romských obětech z celé Evropy se různí od zhruba 250 tisíc zavražděných cikánů a cikánských míšenců až po milión a půl. Obrovské množství obětí nicméně počítaly i další národy Evropy. Sovětský svaz měl 1,7 miliónu civilních obětí a 2 až 3 milióny zavražděných válečných zajatců. Zavražděno bylo zhruba 1,8 až 2 milióny Poláků, ale také například zhruba půl miliónu Srbů. Hitlerův plán vytvoření germánského životního prostoru počítal v horizontu dalších 20 až 30 let s postupným zotročením a likvidací většiny Slovanů.
Na území Polska se vyskytovalo celkem šest vyhlazovacích táborů: Chelmno (asi 320 tisíc mrtvých), Osvětim-Březinka (počet nelze přesně určit, odhaduje se na 1,3 miliónu), Majdanek (až 360 tisíc obětí), Belzec (zhruba 600 tisíc obětí), Sobibor (250 tisíc mrtvých), Treblinka (minimálně 800 tisíc zavražděných).
Antisemitismus přežívá
Datum 27. ledna, tedy den, kdy byl osvobozen koncentrační tábor v Osvětimi, byl v roce 2005 vyhlášen Valným shromážděním OSN Mezinárodním dnem památky obětí holokaustu.
Latentní antisemitismus však navzdory lekci, kterou si lidstvo mělo z holokaustu odnést, dodnes přežívá. Přestože jsou hrůzy holokaustu výmluvně zdokumentovány, stále se objevují názory, občas podpořené pseudovědeckými "studiemi", že k němu nikdy nedošlo nebo že jsou počty jeho obětí schválně nadhodnocené. Židé bývají viněni z toho, že holokaust zneužívají k ospravedlnění politiky Státu Izrael. Tajemné teorie o údajném židovském spiknutí, které má za cíl podmanit si svět finanční mocí, stále nacházejí živnou půdu mezi mindráky zmítanou částí populace i v demokratickém Česku 21. století, podobně jako v Německu za Hitlera, byť v nesrovnatelně menší míře.
"Svět nikdy nesmí zapomenout na holokaust, popírat ho nebo ho zlehčovat. Musíme stále zůstávat bdělí. A musíme stále dělat mnohem více pro podporu rovnosti a základních svobod,“ řekl generální tajemník OSN Pan Ki-mun při své návštěvě Osvětimi v listopadu loňského roku.
Zpochybňování holokaustu je v mnoha zemích světa včetně České republiky trestným činem.