Skupina českých seniorů uvízla v zatopené Dubaji

Do Dubaje dorazila česká čtveřice už v pátek 12. dubna. Ve městě plánovala zůstat do úterý, na kdy měla zabookovaný let do ománské Salály. V pondělí však udeřil déšť. Na Mezinárodní letiště Dubaj, jedno z největších na světě, se čtveřice i přes vodu dostala, ale tam nastal chaos.

„Na letišti nikomu neřekli, co se děje. Dlouho se vůbec neoznámilo, že bude náš let zrušen. Letiště bylo plné zmatených lidí a amplion mlčel. Absolutně nulová informovanost,“ popsala situaci na místě Ingrid.

U nástupních bran se tak vytvořily tlačenice, kde cestující byznys třídou čekali na odbavení, zatímco ostatní pasažéři se snažili dostat k přepážce, aby se o situaci vůbec něco dozvěděli. Po oznámení, že je let zrušen, se čtveřice cestujících z Čech rozhodla přebookovat si letenky na druhý den s tím, že noc stráví na letišti.

„Lidé se pošťuchovali o místa na sezení. Spoustu lidí spalo na zemi a někteří celou noc prostáli, protože už si nebylo kam lehnout,“ řekla Ingrid o noci na letišti.

„To jsme nějak přežili, ale druhého dne dvě hodiny před plánovaným odletem už nám bylo jasné, že z toho zase nic nebude, a pak let opravdu zase zrušili.“

Druhou noc na letišti už čtveřice cestujících prožít nechtěla, a tak si na dvě noci zařídila hotel a let až na pátek rovnou do hlavního města Ománu Maskatu, které měli původně v plánu navštívit po Salále. Spolu se stovkami dalších pasažérů zrušených letů si počkali na svá zavazadla a opustili budovu s nadějí, že se do pátku situace zlepší. K tomu ale nedošlo.

V pátek ráno nejprve cestovatele zaskočilo, že kolem hotelu vůbec nejezdí taxíky, a následně zjistili, že je zavřené i metro. Den předtím ještě jezdilo na omezené trase, jež končila před zaplaveným nákupním centrem Dubai Mall. Naštěstí jim jeden z místních ukázal aplikaci, přes niž si taxík stále lze objednat, a na letiště se tak na poslední chvíli dostali. Tam se ovšem dozvěděli, že i jejich let do Maskatu byl zrušen.

Letiště bylo i v pátek plné zmatených lidí, stejně jako ve středu. Nadále je také podle odhadů Ingrid rušena třetina až polovina letů. Když se ptala, proč tomu tak je, dostalo se jí od pracovníků letiště odpovědi, že mají stále pod vodou jednu z ranvejí.

To poukazuje na hlavní problém, jejž záplavy pro Dubaj představují. Mezi pondělní nocí a úterním večerem sice v pouštním městě spadlo stejné množství srážek jako za průměrný rok a půl, ale to stále činí jen 14,2 cm. Problém je v tom, že Dubaj není vůbec připravena tuto vodu jakkoliv odčerpávat.

„Kde stála voda v úterý, stojí i dnes,“ řekla Ingrid v telefonátu z letiště. „Nemají tady žádnou kanalizaci, kterou by odtekla. Během našeho volného dne jsme jezdili kolem vyplavených obchodů, ze kterých prodavači vynášeli krabice s poničeným zbožím a kde se snažili vyhloubit malé kanály na odtok. Na letiště jsme pak jeli oklikou, protože nám taxikář řekl, že jsou stále zaplavené všechny podjezdy.“

Zdůraznila však, že pro cestující je skutečně nejhorší informační vakuum, ve kterém jsou drženi, a že je letecké společnosti nechaly napospas osudu. „Žádná z leteckých společností se nepostarala o své pasažéry,“ řekla. „Slyšela jsem, že (aerolinka) Emirates rozdávala nějaké vouchery, a viděla jsem chumel lidí, co se poprali o krabičky se sendviči. Podniky, kde se najíst, tu přitom fungují, a na této situaci si musely slušně vydělat, protože lidé jíst a pít potřebují.“

„Jsou tu mámy s dětmi, miminy, a nikdo se o ně nestará. Pokud se člověk dostane k přepážce, zaměstnanec aerolinky mu slušně odpoví nějakou naučenou frází, ale nic neudělá. Když jsem se snažila vecpat do kanceláře aerolinky, ptala jsem se jednoho Íránce, jak je to možné, řekl mi jen: ‚Vítejte na Blízkém východě‘. Žádná informovanost, žádná zodpovědnost,“ pokračovala.

To, že je v Dubaji zasáhnou pro oblast extrémní deště, cestovatelé z Česka tušit asi nemohli, ale Ingrid říká, že si přece jen odnesli jedno ponaučení. To podle ní zní, že je vždy lepší pořizovat si letenky přímo u aerolinek. S rodinou se rozhodli využít službu vyhledávače letenek, u nějž je ale prý přebookování „prakticky nemožné“. Problémy měli už s letem do Dubaje, který přistál o téměř 70 km jinde, než služba uváděla.

V době pátečního telefonního rozhovoru s reportérem Novinek se skupina připravovala na dalších pár hodin strávených na chaotickém letišti s nadějí, že po zrušeném ranním letu vyjde aspoň odpolední let do Salály a že jejich „dubajské dobrodružství“, jak mu říká Ingrid, nebude pokračovat.