Šaría

Podobně jako u kanonického práva je jeho základem, že nesmí narušovat právo boží, protože jde o zákon od Alláha, který je nadřízen lidem.

Šaría je většinou zmiňována jen ve spojitosti s extrémními tresty, jako je bičování, trest smrti za rouhání, kamenování cizoložnic, s umožněním dětských sňatků, zákazu homosexuality a jejímu trestání a také ve spojitosti s nerovností žen, které podle tradic mají být zahalené a dům mohou opouštět jen v doprovodu muže. Zmiňována je i v souvislosti s otroctvím. Šaría je umožňuje a otrokyně se mohou využívat i sexuálně, což bylo zmiňováno zejména v době expanze Islámského státu, kdy mohli chudí bojovníci snadno získat ženu – otrokyni.

Šaría ovšem postihuje velmi široké spektrum oblastí včetně ekonomie, obchodu, ale i politiky, uspořádání rodiny nebo otázky hygieny. Šaría tedy řeší i oblasti, které do sekulárního práva nespadají. Stanovuje také vztahy mezi muslimy a nemuslimy a zřeknutí se víry, podmínky života nemuslimů v muslimské společnosti, kdy musejí za možnost držet se vlastní víry platit džizju.

Islámské právo postihuje všechny aspekty života. Šaría se dělí na dvě základní oblasti, ibadát, což jsou otázky víry a vztahy člověka s Bohem, mu´amalát pak řeší vztahy mezi lidmi. Muslimové se tradičně řídí šaríou v otázkách víry, jejího vyznání, modliteb a jejich provádění, pouti do Mekky, půstu, ramadánu, i pojídání pouze halal jídel či morálních zásad a povinnosti věnovat se džihádu.

Nejznámější džihád mečem je však jen jednou ze čtyř variant, dalšími jsou přemáhání hříchu, podpora a šíření islámu a pomoc potřebným, kdy každý muslim musí odvádět zakát, tedy podíl příjmu pro chudé.

Šaría také nakazuje nosit mužům plnovous, přičemž lidé by měli chodit v tradičních oděvech, podle radikálního výkladu mají být ženy zcela zahaleny. Omezuje i právo žen studovat a pracovat a zakazuje pití alkoholu.

Mu´amalát se týká vztahů mezi lidmi, které postihují širokou oblast nejen práva rodinného, ale i pravidel obchodování, úrok je zakázán, což se ale může obcházet pomocí stanovení zisku, ale i některých oblasti práva trestního, kdy se pachateli má způsobovat trest, podle toho, jakého činu se dopustil, tedy například useknutí ruky za useknutou. Povolena je i finanční kompenzace, ovšem pouze u činů, které nejsou úmyslné. Oběť ale taky může pachateli odpustit.

Šaría velmi podrobně probírá otázky rodinného práva, včetně dědictví nebo manželství. Přesně určuje, jaké podíly dědictví dostává který příbuzný, přičemž muži vždy dostávají dvakrát více než ženy. Řeší i otázky rozvodu, kdy muži stačí pronést třikrát „rozvádím se s tebou“. Rodina ženy posléze musí dostat odškodnění za věno, které žena do manželství dala. Žena se může také dát rozvést, ale nejde to tak jednoduše.

Protože tato oblast je velmi pečlivě rozpracovaná, objevil se tlak i v evropských zemích, třeba v Británii, aby se tato pravidla zavedla do civilního práva, ovšem pouze ta, která s ním nejsou v rozporu. I v Indonésii, Pákistánu a Bangladéši, které mají sekulární ústavu, vychází rodinné právo z šaríi. I v muslimské komunitě v Izraeli řeší rodinné spory šaríatské soudy.

Základem šaríi jsou náboženské texty, tedy Korán a hadísy, což jsou záznamy toho, co prorok Mohamed během života řekl. Islámské právo ale využívá jen těch výroků, které mají věrohodný řetězec vypravěčů a text je bez chyb, nebo má jen malé nedostatky, které nemění význam sdělení.

Hadísy často zaznamenávají Mohamedovy výroky z doby, když ještě nebyl prorokem a řešil i kmenové spory, zejména otázky rodinného práva, dědictví, věna i rozvodu. Protože se však k mnoha věcem nevyjadřoval, je součástí šaríi i analogie qijás. Zákaz pití vína se tak rozšířil na všechny alkoholické nápoje. O takovémto rozšíření rozhoduje shoda islámských učenců v dané věci, tzv idžmá.

Šaría byla rozpracována především v době chalífátu mezi sedmým a třináctým stoletím, kdy bylo potřeba rozpracovat systém práva umožňujícího fungovat rozsáhlému státnímu útvaru, vybírat daně a také trestat zločiny.

Nový zákoník v Osmanské říši v devatenáctém věku však už čerpal z evropského práva, zejména francouzského trestního, a význam šaríi se redukoval na náboženské otázky a rodinné právo.

Jen šaríou se v současné době řídí pouze Saúdská Arábie a některé státy Perského zálivu, jako Bahrajn. Do značné míry se jí řídí Írán, kde ale působí parlament a schvaluje zákony. Naopak Turecko a většina středoasijských států má sekulární právní systém. Islamizace ale vedla k zavádění části šaríi i do obecného a trestního práva, což je případ Pákistánu, Mauritánie nebo Súdánu, Jemenu, Libye či Bruneje, kde nakonec rozhodli netrestat homosexualitu smrtí. Zavedena je i v některých státech na severu Nigérie nebo v indonéské provincii Aceh. Šaría nově dominuje právu i v Jemenu a Mauritánii a v Bahrajnu nebo Pákistánu.