Článek
Turecko, které v Libyi podporuje mezinárodně uznávanou vládu Faíze Sarrádže, už vzneslo několik územních požadavků.
Jde třeba o to, aby se jednotky polního maršála Chalífy Haftara, úhlavního Sarrádžova nepřítele podporovaného Ruskem, stáhly z přístavní Syrty, která je s ohledem na ropný terminál klíčem k tolik žádanému libyjskému nerostnému bohatství, a z letecké základny Džufra ve stejnojmenné provincii.
Na obou stranách bojují žoldnéři, kteří předtím válčili v Sýrii.
„Na tom musí být založena jakákoli budoucí dohoda o příměří,“ prohlásil podle agentury Reuters Ibrahim Kalin, mluvčí tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Spojnice mezi těmito dvěma místy by se podle některých expertů mohla stát „hranicí mezi Sarrádžem a Haftarem“.
Práce pro diplomaty
Kromě Moskvy a Ankary ale musí být s řešením libyjského konfliktu srozuměny i další metropole. Jde především o Káhiru. Egypt totiž stojí společně s Ruskem, Spojenými arabskými emiráty a Francií na straně Haftara a už má „oficiální pozvání“ k případné intervenci do Libye.
Egyptskému prezidentu Abdalu Fattáhu Sísímu už vysvětloval situaci šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Přesto Sísí varoval, že pokud síly podporované Tureckem zaútočí na Syrtu, Egypt „bude nucen vojensky zasáhnout, aby ochránil svou západní hranici“. Jeho ministr zahraničí Samí Šukrí podle al-Džazíry egyptské výhrady k tureckému počínání probíral také s Jeanem-Yvesem Le Drianem a Heiko Maasem, šéfy francouzské a německé diplomacie. Sám Sísí pak o vývoji v Libyi telefonoval s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Egyptský parlament schválil vyslání vojáků do Libye proti Turkům
Turecko zase musí o případných změnách informovat Itálii a Katar, které společně s ním podporují Sarrádže. Podle agentury Anadolu turecká diplomacie už Řím i Dauhá zpravila, navíc situaci v Libyi prezident Erdogan ve středu probral po telefonu také s německou kancléřkou Angelou Merkelovou.
Súdánci mění strany podle vítěze
Válka a chaos sužují Libyi od roku 2011, kdy byl za pomoci Západu svržen diktátor Muammar Kaddáfí. Turecké angažmá vychýlilo poměr sil ve prospěch jednotek Sarrádžovy vlády a oslabilo pozice maršála Haftara. Na obou stranách bojují žoldnéři, kteří dříve válčili v Sýrii.
Turci podle týdeníku Der Spiegel najali sedm tisíc příslušníků syrských islamistických milic, většinou sunnitů, kteří předtím bojovali proti režimu prezidenta Bašára Asada. Rusové pak poslali do boje žoldnéře z takzvané Vagnerovy armády a dva tisíce Syřanů z provládních, tedy spíše šíitských skupin. Žoldáci z Čadu a Súdánu pak mění strany podle toho, kdo právě vítězí.
Zájmy poloviny světa
Mezinárodně uznávanou libyjskou vládu v čele s Faízem Sarrádžem kromě Turecka podporují Katar a Itálie, občas také Spojené státy nebo Velká Británie.
Na polním maršálu Chalífu Haftarovi má zájem Rusko, Spojené arabské emiráty, Egypt či Francie.
Žoldáci kromě Sýrie přicházejí také z Čadu a Súdánu.
