Rusko se obává ztráty vlivu ve Střední Asii

Zpráva, ke které se dostal list The Financial Times, byla představena několika desítkám vysokých vládních představitelů a ředitelů velkých státních podniků, plyne z informací o schůzce na stránkách vlády. Přítomni byli i tvrdí radikálové, jako Sergej Kaganov vyzývající Vladimira Putina, aby použil proti Evropě jaderné zbraně, nebo ideolog Alexandr Dugin.

Zpráva se obšírně věnovala postavení Ruska, jeho ambicím, ekonomickým výzvám i dopadům sankcí. Cílem Moskvy je obnovit přístup na světové trhy, přičemž by stála v centru eurasijkého bloku, který by byl nejen soupeřem Spojených států a EU, ale i čínským ekonomickým vlivům. Rusko chce dlouhodobě vytvořit makroregion z postsovětských zemí, který by posílil jeho postavení ve světě. Ambicí je propojení Ruska s globálním jihem.

Rozvíjet by se měly finanční vazby, dopravní cesty i přístup k surovinám, na základě sdílení „světového názoru, přičemž píšeme pravidla pro nový svět a máme vlastní politiku sankcí“.

Ve skutečnosti ale čelí Rusko hrozbě ztráty vlivu ve středoasijských zemích, plyne ze zprávy. Západní země podle dokumentu úspěšně vyhrožují zemím Střední Asie sankcemi, přičemž uplatňují „metodu cukru a biče“, když jim nabízejí přístup na světové trhy a do dodavatelských řetězců obcházejících Rusko.

Středoasijské země navíc pokukují po „integraci bez Ruska“ v rámci skupiny s názvem Organizace turkických států. Ta vznikla v roce 2009 v Nachičevanu jako Rada pro spolupráci turkojazyčných států a původně ji tvořily Ázerbájdžán, Turecko, Kyrgyzstán a Kazachstán. V roce 2019 se členem stal Uzbekistán a o dva roky později získal pozorovatelský status Turkmenistán.

Středoasijské národy „změnily svůj pohled na svět“, když „přehodnotily naše společné dějiny“, uvádí zpráva. Všechny tyto země postupně carské Rusko během 19. století obsadilo a rusifikovalo. Podle interní zprávy propagují jako druhý jazyk angličtinu místo ruštiny a zavádějí západní vzdělávací standardy a posílají své elity studovat na Západ.

Středoasijské země podle textu využívají ruské „zranitelnosti“. Profitují ze sankcí, které nutí ruské firmy, aby přesouvaly svá sídla a podnikání mimo území Ruské federace a jeho jurisdikci. Podnikatelská činnost a výroba se přesouvají z Ruska do těchto zemí, které získávají kontrolu nad exportem i importem. Středoasijské země navíc při obchodování požadují extra příplatky za kompenzaci možných rizik spojených s možným porušením sankcí.

Tyto země budou muset „udělat rozhodnutí ohledně svého postoje k Rusku“, připouští zpráva, která přiznává, že Rusko musí hrát dlouhou hru, aby udrželo středoasijské země ve své sféře. Apeluje na společnou historii a zdůrazňuje, že uznává jejich nezávislost. Otázkou ale je, zda to bude stačit.

Obnovování ekonomických vazeb komplikují sankce. Zpráva otevřeně přiznává, že ani vítězství Ruska ve válce s Ukrajinou nebude stačit k tomu, aby skončil západní sankční tlak. To bude nadále vytvářet obtíže při obchodování s Ruskem.

„Se systémovými problémy“ se potýká i Euroasijská ekonomická unie, kterou tvoří kromě Ruska Bělorusko, Arménie, Kazachstán a Kyrgyzstán. Musí se používat odlišné platební systémy, když Západ řadu ruských bank odstřihl od systému SWIFT, což komplikuje finanční transakce včetně plateb.

List připomíná, že různé středoasijské země přistupují k Rusku různě. Kazachstán odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu a odmítl uznat nároky Ruska na jím obsazená území. Snaží se také ukazovat, že dodržuje sankce, i když ne vždy a plně. Naopak Kyrgyzstán stojí tvrdě za Moskvou a stal se důležitým prvkem při obcházení sankcí.

Oceněn byl naopak postoj běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka , který ještě v roce 2018 volal po hospodářské diverzifikaci. O šest let později už prohlašoval „budeme navždy spojeni s Ruskem“. Je na Rusku stále více závislý od dob, kdy po volbách 2021 vypukly v zemi masové protesty. I Lukašenko však vzdoruje snahám o ještě hlubší integraci Ruska a Běloruska.