Ruské „expediční jednotky“ vytlačují z Afriky západní těžební společnosti

Podle dokumentů, na které se BBC odvolává, je téměř celá operace přinášející do ruského rozpočtu miliardy dolarů nyní zaštiťována ruskými „expedičními jednotkami“ a vede ji generál Andrej Averjanov. Ten bývá obviňován ze zosnování pokusu o otravu bývalého dvojitého agenta Sergeja Skripala novičokem v anglickém Salisbury. Obvinění z pokusu o atentát Rusko stále odmítá.

Ještě v červnu loňského roku byl velitel wagnerovců Jevgenij Prigožin snad nejobávanějším a nejslavnějším žoldákem světa. Jeho muži kontrolovali společnosti s miliardovými výnosy a jeho bojovníci byli v centru bojů na Ukrajině. Pak přišel pochod wagnerovců na Moskvu, který měl sice oficiálně za cíl odvolání ministra obrany a šéfa generálního štábu, ale také ohrozil prezidenta Vladimira Putina jako nikdo předtím. Pár týdnů nato Prigožin spolu s většinou wagnerovského velení zemřel při vysoce podezřelém zřícení letadla.

Podle experta Královského institutu spojených sil (Rusi) na pozemní válku Jacka Watlinga se v Kremlu krátce po Prigožinově vzpouře konala schůze, kde se rozhodlo, že kontrola africké operace wagnerovců připadne zpravodajské službě GRU. Averjanov pak spolu s náměstkem ministra obrany Junus-bekem Jevkurovem vyrazil na cestu po Africe s ujištěním pro tamní režimy, že Prigožinova smrt na jejich dohodách s ruskými žoldáky nic nemění.

Jejich zákazníky jsou Libye, Středoafrická republika, Burkina Faso, Mali a Niger. V posledních třech zmíněných zemích došlo nedávno k armádním převratům, načež se stáhly z Hospodářského společenství západoafrických států a založily si vlastní Alianci států Sahelu. Všechny tyto státy jsou vysoce nestabilní a potýkají se s vnitřním odporem.

Pomoc se zajištěním bezpečnosti v oblasti by dříve přicházela od misí OSN a francouzské armády. Francii v těchto státech jakožto bývalou koloniální velmoc ovšem nemají moc v lásce, a tak byla ruská náhrada vítaná. Na Rusko se zde totiž vzpomíná s jistou nostalgií. „V těchto zemích Rusko není novým spojencem, protože už tu bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech,“ vysvětlil analytik africké politiky Edwige Sorgho Depagne. „Je tu sen o návratu do lepších časů, který je často spojován se vztahem s Ruskem.“

Ruští žoldnéři tak nyní pomáhají vojenským juntám, které měly být jen přechodné, než uspořádají volby, aby se staly trvalými režimy. Ty jsou tak na nich zcela závislé. „Rusové jim poskytují útočné jednotky s vrtulníky, pokročilými schopnostmi a spoustou palné síly,“ popsal situaci Watling. „Používají poměrně tradiční sovětské protipartyzánské metody. Uvidíte popravené bojovníky i civilisty, kteří se stali cílem proto, že bojovníkům pomohli nebo na ně byli napojeni.“

O tom, že wagnerovci v Africe, ale i na Ukrajině nebo v Sýrii porušují lidská práva, se objevilo už několik zpráv. Obzvlášť se řešil masakr v malijském městečku Moura z března 2022, kdy malijští vojáci spolu s „ozbrojenými bělochy mluvícími neznámým jazykem“ popravili minimálně 500 lidí. Human Rights Watch neznámé bílé muže identifikovala jako ruské žoldáky.

Pro wagnerovce šlo o velmi výdělečný byznys. Na podzim vydaná Zpráva o krvavém zlatě uvádí, že v období předchozích dvou let skupina z Afriky vyvezla zlato v hodnotě 2,5 miliardy dolarů, které pak využila k financování války na Ukrajině. A lukrativnost celé operace se možná nadále zvyšuje. Jen tento měsíc ruští žoldnéři zcela převzali kontrolu nad zlatým dolem Intahaka. O největší důl v severním Mali se do té doby roky přetahovaly různé ozbrojené skupiny.

Pod Averjanovovým dohledem se ovšem ruští žoldnéři proměnili též v agresivní geopolitické hráče. Zatímco dříve se nechávali západními těžařskými společnostmi uplácet, nyní je z oblasti strategicky vytlačují. Právě v Mali byl nedávno přepsán těžební zákon, čímž si tamní junta přivlastnila větší kontrolu nad nerostným bohatstvím země. Australští těžaři, kteří ze země vyvážejí lithium, už v obavách z implementace nového zákona přerušili obchodování se svými akciemi.

Zatímco lithium a zlato jsou samozřejmě důležité suroviny, ještě větší škody by Rusové mohli napáchat v sousedním Nigeru. „V Nigeru se Rusové snaží zajistit si podobné ústupky, které by Francouze připravily o přístup k uranovým dolům,“ uvádí Watling. Podle něj, pokud by Rusko převzalo kontrolu nad nigerskými uranovými doly, Evropa by mohla být opět vystavena ruskému „energetickému vydírání“.

Francie je na jaderné energii závislejší než jakákoliv jiná země na světě. Jejích 56 reaktorů produkuje téměř dvě třetiny francouzské energie, přičemž pětina francouzského uranu je dovážena z Nigeru. Již dříve se objevily stížnosti na obchodní podmínky a obvinění, že Francie země jako Niger využívá. „Rusko propaguje scénář, že jsou západní země ve svých postojích nadále v podstatě koloniální,“ upozornil Watling. „Je to velmi ironické, protože právě ruský postup, snaha tyto režimy izolovat, kontrolovat jejich elity a vytěžit jejich přírodní zdroje, je poměrně koloniální,“ připomněl.

Expediční jednotky jsou tedy v podstatě jen wagnerovci v převleku. Prigožin v Africe vybudoval hluboká politická, ekonomická a vojenská spojení, jejichž rozložení by Rusku jen ublížilo. Velkou změnou však je, že nyní je to otevřeně Rusko, kdo v Africe operuje, a ne soukromá skupina, za kterou se mohl Kreml schovávat.

Toto „odmaskování“ by podle Watlinga mohlo mít za účel rozšíření krizové situace, kterou Rusko spustilo invazí na Ukrajinu. „Snaží se zhoršit naše mezinárodní krize. Snaží se zakládat nové ohně a rozšířit ty, které už hoří, čímž vytvářejí méně bezpečný svět,“ uvedl. „Oslabuje nás to vůči globální konkurenci, které teď čelíme. Takže dopad nepociťujeme okamžitě, ale dlouhodobě je to vážná hrozba,“ varoval Watling.