„Rodinné shledání“ Číny s Tchaj-wanem nemůže žádný vnější zásah zastavit, řekl Si

Ma, jenž byl prezidentem Tchaj-wanu od roku 2008 do roku 2016, je již na své druhé návštěvě Číny. Prvně ji navštívil před rokem, kdy byl prvním tchajwanským lídrem, který tak učinil od prohrané občanské války s Mao Ce-tungem, jež v roce 1949 vyhnala tehdejší čínskou vládu přes Tchajwanský průliv.

Se Sim se prvně setkal ještě ve funkci prezidenta v Singapuru v roce 2015, krátce předtím, než v prezidentských volbách zvítězila současná tchajwanská hlava státu Cchaj Jing-wen. Si jej tedy ve středu v Pekingu přijal vůbec poprvé. Svému protějšku podle agentury Reuters u této příležitosti řekl, že lidé na obou stranách průlivu jsou Číňané a že „žádný vnější zásah nemůže zastavit historický trend opětovného shledání země a rodiny“.

„Není nevraživosti, jež by nešla vyřešit, problému, jenž by nešel probrat, a žádné síly, která by nás mohla rozdělit,“ uvedl dále. Ačkoliv tentokrát přímo nespecifikoval, o jakém vnějším vlivu mluví, Si se většinou opírá do západní podpory, jež se Tchaj-peji dostává. Pekingu zdánlivě obzvlášť vadí prodej západních zbraní menšímu sousedovi.

Čína nikdy nezavrhla použití síly k podrobení demokratického Tchaj-wanu a za účelem utvrzení svých nároků na suverenitu zvýšila vojenský a politický nátlak. Ma Siovi řekl, že toto napětí mnoho Tchajwanců zneklidňuje. „Pokud mezi oběma stranami dojde k válce, bude to pro Číňany nesnesitelné,“ uvedl s použitím termínu pro etnické Číňany, nikoliv obyvatele Čínské lidové republiky. „Číňané na obou stranách průlivu mají jednoznačně dost moudrosti na to, aby všechny spory vyřídili v míru a vyhnuli se konfliktu,“ dodal Ma.

Tchajwanská Rada pro věci pevniny, jež je zodpovědná za tchajwanskou politiku vůči Číně, na toto setkání státníků reagovala, že hluboce lituje, že Ma veřejně nevyjádřil trvání tchajwanského lidu na obraně své suverenity a demokratického systému Čínské republiky, jak se Tchaj-wan stále formálně nazývá. Peking by se pak podle tohoto orgánu měl přestat snažit Tchaj-wan zastrašit a své spory s Tchaj-pejí má vyřešit uctivým a racionálním dialogem.

Jelikož ani jedna strana neuznává státnost té druhé, nemohli si Si a Ma při svém setkání vzájemně říkat „pane prezidente“. Si tak Maovi říkal celým jménem, zatímco Ma jej tituloval jen jako generálního tajemníka, tedy šéfa Čínské komunistické strany.

Přece jen je to ale od Siho vůči tchajwanským hlavám státu pokrok. Se současnou prezidentkou Cchaj je čínská vláda ochotna mluvit, jen pokud přizná, že jsou obě strany průplavu součástí „jedné Číny“. To Cchaj odmítá a trvá na tom, že pouze lidé z ostrova mohou rozhodovat o jeho budoucnosti.

Si se v posledních měsících často veřejně nezmiňuje ani o ostrově samotném. Naposledy tak učinil na začátku měsíce, když naléhal na amerického prezidenta Joea Bidena, aby Washington „Bidenův závazek nepodporovat nezávislost Tchaj-wanu“ převedl do konkrétních činů.

Nevyjádřil se ani k tchajwanským lednovým prezidentským volbám, které vyhrál současný viceprezident Laj Čching-te, jehož Peking vnímá jako nebezpečného separatistu. Ten se ujme úřadu 20. května.

Ma je nadále vysoko postaveným členem nejsilnější tchajwanské opoziční strany Kuomintangu (KMT), ačkoliv nezastává žádný úřad. KMT prosazuje blízké vazby s Čínou a vzájemný dialog, ale silně popírá, že by byla propekingská. V lednu tato strana prohrála již třetí prezidentské volby v řadě.