Článek
Ještě nikdy neměli lidé možnost sledovat tak podrobně a v přímém přenosu ničivou sílu přírody. Vlna tsunami v pátek po poledni mířila k Japonsku, aby zde rozsela smrt a zkázu. Pětačtyřicet minut mohli diváci přilepeni k televizím sledovat její pouť k ostrovům a bezmocně přihlížet, jak před sebou rovná domy se zemí, lodě vrhá hluboko do vnitrozemí a hlavně po stovkách zabíjí.
Doposud mohli lidé vše sledovat až následně po katastrofách. Tentokrát to bylo jinak. Tragédie přišla v reálném čase před diváky, kteří neměli možnost jakkoli zasáhnout. Navíc patří Japonsko mezi největší konzumenty informací a místní média měly po zemětřesení spoustu času dostat na místo předpokládané pohromy kamery.
Tragédie jiným způsobem
Tak mohli lidé sledovat pohromu novým způsobem. Mohli se zděšeně dívat, jak se Japonci pokoušejí auty ujet z trosek a marně hledají vyvýšená místa, kde by se mohli před smrtící masou vody zachránit.
Většina 'reality show' stojí na fyzickém či psychickém strádání. Teď je důležité pochopit, že na tomto světě nemusíme uměle vytvářet utrpení. Už tady totiž je.
Záchranáři neztrácejí naději a stále hledají přeživší.
