Článek
Poté, co se vojenský letoun Casa 295M ve středu 14. června zvedl z velmi cenným nákladem čtyř koní Převalského z vojenského letiště v pražských Kbelích, začal dvoudenní boj, který přes všechny komplikace skončil obrovským úspěchem.
V několika situacích šlo doslova koním o život.
„Když jsme koně vypouštěli, měl jsem pocit, že za sebou vůbec nemají téměř padesátihodinový velenáročný transport letadlem a terénním autem, ale že jsme je převezli z jižních Čech do pražské zoo. Z beden doslova vyběhli, bez žádných viditelných poškození a začali se tam chovat, jako kdyby tam byli odjakživa. Navzájem se očichali a v klidu se šli dozadu nažrat,“ popsal vypuštění koní do karanténní ohrady kurátor chovu kopytníků Jan Marek.
Velmi příjemně překvapeni byli i místní rangeři a obyvatelé, kteří přišli koně přivítat, vzhledem k tomu, že během minulých transportů bylo naprosto běžné, že docházelo k úhynu koní a různým zraněním.
Ještě ten večer navíc byla výprava svědkem prvního setkání českých odchovanců s místním stádem. „Deset koní z čtyřiadvacetičlenného stáda se přiblížilo k ohradě, protože tudy denně chodí pít a koukali na sebe. Pak hřebec stáda, který má kolem sebe vždy harém několika klisen, šel dopředu, náš hřebec Matyáš šel k němu, prohlídli se navzájem, pak dvakrát vykopli a zase se vrátili. I podle místních šlo o jedno z nejklidnějších setkání, protože hřebci koně Převalského jsou velmi nesnášenliví,“ popsal Marek setkání.
Problémy způsobili úředníci
Než se ovšem zvířata s lidským doprovodem dostala do rezervace, došlo k několika vážným problémům, které vyvolali především zahraniční úředníci.
„V Kazani, kde se střídaly posádky, došlo k poměrně vážným problémům s místními úředníky. Teplota v letadle stoupala, úředníci dělali hluk a jedna klisna Lima to nevydržela a v bendě spadla. Celá situace byla dost vyhrocená, ale nenápadně jsem jí pak vpíchl tři injekce a nakonec se zvedla. Po zdlouhavém tlaku na úředníky především ze strany posádky jsme nakonec odstartovali,“ popsal první vážnou komplikaci veterinář Roman Vodička.
Jenomže další úskalí na výpravu čekalo v Khovdu, kde jen díky posádce, která odmítla vypnout motory a vyložit koně, než bude vše vyřízeno, byly problémy zažehnány. „Tam nás piloti skutečně zachránili, protože kdybychom koně vyložili na letištní plochu, tak mají v bednách za chvilku 80 stupňů. Bylo to skutečně hlučné a velmi vyhrocené vyjednávání, které nás čekalo ještě v rezervaci s místním veterinářem,“ řekl Miloslav Bobek, ředitel pražské zahrady.
Pozemní transport se trojnásobně protáhl
Z původně osmihodinového pozemního transportu, se totiž zvláště kvůli náročnému terénu a špatnému stavu vozidel vyklubal 22 hodin trvající boj s brody, písečnými dunami, uvařenými motory a píchlými pneumatikami.
„Když jsme konečně dorazili po cestě, kterou na rozdíl od letu koně snášeli lépe než někteří lidé, trval mongolský veterinář na tom, že koním odebere krev. To by znamenalo další jejich uspávání a měli jsme vážné obavy, že by je to ohrozilo na životě. Po několika ostrých výměnách názoru, jsme je nakonec ubránili,“ dodal Bobek s tím, že už nyní s kapitánem letounu Milanem Laniakem přemýšlejí, kde by se v Mongolsku dalo blíže přistát.
Pražská zoo totiž uvažuje, že by v příštím roce transport koní Převalského zopakovala. Do té doby budou v Mongolsku finančně pomáhat s vybavením rangerům, krmivem a veterinárními léčivy pro koně i s podporou místním obyvatelům.
