Článek
Do globální ekonomické recese z roku 2008 (rozpoutané americkou hypoteční krizí o rok dříve) se čínští lídři řídili slovy Teng Siao-pchinga držet se zpátky a nikdy se netlačit na pozici lídra. Poté, co kvůli problémům „zvenčí“ přišly miliony Číňanů o pracovní místa, však dospěli k závěru, že země je připravena vydat se viditelnější cestou.
Souboj mnoha hráčů o Jihočínské moře
Po nástupu Sia v roce 2013 se tento trend prohloubil. Vědoma si své ekonomické moci se Čína začala chovat asertivněji, což dokládá i její diplomacie, která se jala na západní kritiku reagovat do té doby nezvykle agresivně.
Čínské lodě se opět přiblížily ke sporným ostrovům Senkaku
Už od roku 2012 se pokoušela uplatňovat své nároky na sporné ostrovy Senkaku ve Východočínském moři, v čemž pokračovala i po nástupu Sia. Na změnu strategie však reagovaly USA. Už za vlády Baracka Obamy se začaly soustřeďovat na pacifickou oblast a v roce 2012 vyslaly do Austrálie 2500 vojáků.
Do Austrálie dorazil první kontingent amerických vojáků
Jednou z oblastí, kde se nový přístup Pekingu projevil nejjasněji, se stalo Jihočínské moře, které si země středu nárokuje takřka celé a kde se od roku 2015 začala významně rozpínat na úkor sousedních států.
Americký prezident Donald Trump proto v roce 2017 ve Vietnamu vyzval k vytvoření „svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku (asijského Pacifiku)“. Nová americká administrativa tak v regionu, který označuje za „epicentrum velkého mocenského soutěžení s Čínou“, začala pilně pracovat na upevnění neformální protičínské aliance. Ta nyní přináší první ovoce.
Austrálie v červenci oznámila dodatečný balíček 190 miliard dolarů (4,3 bilionu korun) na obranu na další desetiletí, který premiér Scott Morrison odůvodnil napětím kvůli „územním požadavkům a bezprecedentní vojenské modernizaci“ s jasným odkazem na Čínu. O měsíc dříve se filipínský prezident Rodrigo Duterte, vnímaný dlouho jako pročínský, rozhodl prodloužit dlouhodobou vojenskou dohodu s USA a během svého vystoupení na zářijovém Valném shromáždění OSN navíc poprvé připomněl filipínské nároky v Jihočínském moři, které již před čtyřmi lety podpořil Stálý rozhodčí soud v Haagu.
Čína má smůlu, sporná část Jihočínského moře jí nepatří
Bezpečnostní vazby jeden na druhého a také s USA prohlubují i Malajsie či Vietnam, které spolu s Indonésií v létě odsoudily čínské územní požadavky. „Čína poskytla Spojeným státům záminku (k uplatnění jejich strategie),“ podotkl Jay Batongbacal, ředitel filipínského Institutu pro námořní otázky a námořní právo.
Pozor na QUAD
„Zatímco Peking mluví o dialogu prospěšném pro všechny strany a mírovém rozvoji, ve skutečnosti chce zemím v regionu jednostranně vnutit svou vůli. Ten, kdo má odlišný názor, čelí nejen jeho nelibosti, ale také ekonomickým a jiným následkům,“ přidal se Rajeev Ranjan Chaturvedy z Institutu pro společné australsko-indické angažmá v Brisbane.
Čína musí navíc pozorně sledovat i dění kolem Čtyřstranného bezpečnostního dialogu (QUAD), jehož vytvoření už v roce 2007 v protičínském duchu inicioval tehdejší japonský premiér Šinzó Abe. Obává se totiž, že uskupení, sdružující kromě USA a Japonska také Indii a Austrálii, by mohlo jednoho dne přerůst ve formálnější pakt ve stylu NATO.
Protičínský konsenzus v důsledku zvyšující se agresivity Pekingu sílí jen pozvolna – nikdo si nechce otevřeně znepřátelit čínského ekonomického draka – a nad činy daleko převažuje rétorika. Asertivita Číny se však pomalu, ale jistě začíná obracet proti ní.