Rakev s Mandelou dorazila do místa jeho dětství, kde bude pohřben

Letadlo s ostatky se ráno po ceremoniálu v metropoli Pretorii vydalo na letiště Mthatha ve Východním Kapsku. Tam na něj čekali příbuzní, mezi nimi vdova po Mandelovi Graça Machelová i jeho předchozí žena Winnie, které se objaly. Pak byla rakev přeložena do pohřebního vozu, který ji vezl v konvoji asi 30 kilometrů do vesnice Qunu, kde Mandela vyrůstal. Tam dorazila v 15:00 SEČ a lidé čekající na ni ji vítali zpěvem Ať žije duch Nelsona Mandely.

Qunu je připraveno na nedělní pohřeb, který má být především rodinnou záležitostí. Pozváno je asi 5000 hostů, avšak rodina si nepřeje, aby obřad snímaly kamery.

V Qunu bude rakev uložena uvnitř domu, kde se bude konat vigilie. Následovat mají tradiční obřady kmene Tembu, k nimž patří porážka vola, jehož maso pak muži kmene pojídají, aby doprovodili duši zemřelého k předkům.

Mandela zemřel 5. prosince, v úterý se za něj v Johannesburgu konala pietní ceremonie a pak byla rakev tři dny vystavena v hlavním městě Pretorii. S Mandelou se k ní přišly rozloučit desítky tisíc lidí.

Když Mandela odešel z politiky, dělil svůj čas mezi Johannesburg a Qunu. Tam pořádal vánoční večírky pro děti a přijímal přátele i slavné hosty. Do Johannesburgu se vracel spíš jenom kvůli zdravotním problémům. "Měl to tady velmi rád. Jezdil sem, kdykoli mohl. Chodil za lidmi a ptal se jich, jestli se jim dobře daří. Byl to pravý vesničan. Hrozně nenáviděl obleky," vzpomněla na Mandelu Nozuko Yokwanaová z muzea.

Dvaasedmdesátiletou obyvatelku Qunu Zidlele Nonnethovou povyk kolem Mandelova skonu nezajímá. "Máme tu elektřinu, střední školu, zdravotní středisko. Nic z toho tady nebylo, dokud se nestal prezidentem," řekla. Bojí se, že se Qunu teď po Mandelově smrti tak dobře nepovede. Ale domnívá se, že pro něj smrt byla lepší, protože kvůli nemoci se "stal loutkou" ostatních.

Silnice v blízkosti vesnice lemují v tyto dny panely s nápisy Siyakukhula (necháme tě odejít) a Lala Ngoxolo (odpočívej v pokoji). Mandela se vrací do míst, kde běhal stepí a kdy pro něj běloši, jak sám napsal, byli "cizí lidé", jejichž existenci vnímal jenom vzdáleně.

"Nehladověl jsem po svobodě od narození. Já se svobodným narodil, svobodný po všech stránkách. Až později jsem pochopil, že svoboda mého dětství byla iluze. Hlad po svobodě jsem objevil až jako mladý muž, když mi ji vzali," napsal Mandela.