První krok ke střele schopné zasáhnout USA. KLDR má nový raketový motor

Elleman, který pracuje jako expert pro raketovou obranu na Mezinárodním institutu pro strategická studia, varoval, že otestovaná raketa Hwasong-12 je prvním krokem k získání střely schopné zasáhnout Spojené státy. Podle něj ale bude KLDR potřebovat ještě nejméně tři roky, aby provedla dost testů, zajišťujících 75procentní spolehlivost mezikontinentální balistické rakety.

„Nepředpokládám operační mezikontinentální balistickou raketu před rokem 2020, možná v roce 2021. V nouzovém případě mohou rozvrh zkrátit, ale s rizikem, že jedna nebo více střel selže,“ uvedl Elleman na schůzce iniciované serverem 38North.

Zdůraznil, že raketový motor použitý v raketě Hwasong-12 odpálené 14. května je odlišný od toho používaného v raketě středního doletu Musudan. [celá zpráva]

Podle Severní Koreje byla střela odpálena pod nejvyšším možným úhlem a dosáhla výšky 2111 kilometrů, přičemž dopadla do Východního moře ve vzdálenosti 787 km, uvedla agentura Jonhap. To by podle ní mělo při normální trajektorii představovat dostřel 4500 km.

To je podle Ellemana značný úspěch, kterého, jak se domnívá, nemohla dosáhnout KLDR sama: „Je vysoce nepravděpodobné, že by (střela) byla nezávisle navržena, vyvinuta a vyrobena. Vzhledem k výkonu motoru je teď mojí pracovní hypotézou, že je odvozena ze starého ruského motoru RD-250.“ Naznačil přitom, že ten se mohl dostat do KLDR z Ukrajiny. KLDR ale tvrdí, že ji vyvinula Akademie národních obranných věd. Pchjongjang to oznámil hned po loňském pozemním zážehu.

„Důležité je to, že přichází od jiného výrobce než všechny ostatní motory a rakety, které jsme viděli použít v Severní Koreji. Do budoucna bychom měli být připraveni na překvapení,“ varoval Elleman, „je velmi těžké odhadovat jejich kapacity a co se může stát v budoucnosti, protože nevíme, jestli mají přístup k novějším a vylepšeným motorům.”

O možném využití derivátu motoru RD-250 sovětského konstruktéra Valentina Gluška se spekulovalo už loni, když KLDR na uskutečnila pozemní test nového motoru, jehož zážeh trval 200 sekund. Podle expertů mu byl podobný, i když měl jen jednu komoru. RD-250 z poloviny šedesátých let byl využit ve vojenských střelách R-36 se třemi hlavicemi (v kódu NATO SS9 Scarp) a v nosičích Cyklon 2 a Cyklon 3, kde byly tři tyto motory spřaženy.

Předpokládá se, že i severokorejský motor spaluje nesymetrický dimetylhydrazin a jako okysličovadlo používá kapalný oxid dusičitý, který nahradil dříve využívanou dýmanou kyselinu dusičnou. To ovšem prodlužuje přípravu ke startu, protože tyto látky nemohou být v nádržích rakety skladovány dlouhodobě.

Další test tohoto motoru se konal letos v březnu.

KLDR ale současně podle Ellemana uspěla i s rozvojem raket na tuhá paliva (TPH), které lze skladovat dlouhodobě a mohou být odpáleny kdykoli. Do loňského roku využívala Severní Korea jen jediný typ střely na tuhá paliva KN-02 odvozený z rakety 9k79 Točka (v kódu NATO SS-21 Scarab) o dostřelu 120 km.

V roce 2016 ale KLDR otestovala na zemi silnější motor na tuhá paliva s průměrem přes metr, který využil několika tun pohonných hmot.

V dubnu byla odpálena z ponorky střela KN-11 Pchukguksong -1. [celá zpráva]

Z ní byla odvozena silnější verze KN-15 Pchukguksong - 2. Ta byla vypálena v únoru 2017. Vystoupala do výše 550 km a doletěla do vzdálenosti 500 km, což znamená, že při standardní trajektorii by měla dolet 1300 km, uvedl Elleman.

Ke způsobu vývoje se nevyjádřil, ale zmínil, že 11 Pchukguksong - 2 potřebuje více testů, i když KLDR tvrdí, že už jde do sériové výroby a bude zařazena k jednotkám. Podle něj o tom svědčí to, že při dvou následujících testech se dosažená výška lišila o 10 km, což by znamenalo rozdíl při zásahu 20 km. Výkonový profil jednotlivých kusů motoru se podle něj zřejmě liší, což znamená, že není možné zajistit požadovanou přesnost. To ale až tak nevadí při nasazení jaderných náloží. Zmínil však, že se KLDR podařilo zvládnout přenos velkého objemu dat z rakety do pozemního řídícího střediska.