Článek
Mladý Kim jde v pěstování kultu své osobnosti ve stopách svého otce Kim Čong-ila. Jeho série propagandistických fotografií z návštěv průmyslových podniků, nemocnic, škol nebo kulturních či sportovních zařízení se na Západě dočkala zesměšňujícího souhrnného označení Kim looking at things (Kim se dívá na něco).
Není oboru, v němž by se severokorejský vůdce neorientoval.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Také jeho syn a nástupce funguje jako vrchní inspektor práce a úspěchů KLDR. Ať už zavítá k ženskému vojenskému praporu během dělostřeleckého cvičení, mezi rybáře, nebo do areálu zrenovovaného dětského tábora, nešetří dobrými radami. S poučováním neváhá ani u bojového pilota.
Mocný vládce, dobrotivý rádce
A kolem něj se vždy srotí hlouček lidí, kteří si horlivě zapisují každé vůdcovo posvátné slovo. Kdo jsou ti lidé? Jak vysvětluje profesor James Grayson, koreanista z univerzity v Sheffieldu, nejsou to novináři, nýbrž vysocí důstojníci, členové strany nebo představitelé vlády. Kimovy mikropřednášky při každé příležitosti jsou demonstrací vůdcovy moci, vědomostí, moudrosti a také zájmu. Podle Graysona Kim poskytuje „poradenství na místě“.
Kim Čong-un udílí zasvěcené rady vedoucím představitelům továrny.
„Je to součást jeho image velkého státníka, který dobrotivě nabízí ponaučení,“ míní Grayson.
Jaké má vůdce KLDR Kim Čong-un poznatky k plaveckým bazénům? Pište si!
Jaká konkrétní ponaučení to jsou? Už jeho děd, vůdce Kim Ir-sen, udílel praktické rady na potkání. Agentura KCNA například zaznamenala jeho návštěvu rybářského podniku v roce 1976 touto zprávou: „Při pohledu na nákladní vůz prezident prohlásil, že korba je příliš malá ve srovnání s výkonem vozu. Podle něj by se problém přepravy vyřešil zvýšením kapacity korby. Následně byla kapacita nákladového prostoru zvýšena z 800 kilogramů na dvě tuny. Ve výsledku bylo dvacet nákladních vozů schopných převézt stejné množství nákladu, pro jaké bylo dříve potřeba 50 vozů.“
Nevíte, jaký druh trávníku se nejlépe hodí pro fotbalové hřiště? Zeptejte se Kim Čong-una.
Přestože v Severní Koreji už byly s velkou slávou uvedeny elektronické tablety, převládajícím záznamovým médiem zůstávají papírové zápisníčky. „Tyhle snímky se v KLDR vysílají v televizi a uveřejňují ve státních médiích, takže lidé, kteří se na nich objevují, chtějí být viděni, jak si zaznamenávají každé Kim Čong-unovo slovo,“ vysvětluje profesor Grayson.
Zároveň to má posilovat obecnou představu o svrchovaném vůdci země, který oplývá rozsáhlými znalostmi, byť je to objektivně směšné, protože prostě nemůže být expertem na všechna odvětví.
Vládce KLDR je vždy usměvavý a nekonečně moudrý.
„Aparátčíkům záleží na tom, aby je bylo vidět, jak visí na všem, co řekne,“ říká Grayson.
Nepsat nic, co by se mohlo vymstít!
Sinolog Steve Tsang z univerzity v Nottinghamu připomíná, že zapisovači zaznamenávají Kimovy poznatky s maximální pečlivostí: „Nezapsali by nic, co by bylo politicky nevhodné nebo co by se jim později mohlo vymstít.“
Poznámkový blok patří k základní výzbroji vysokého důstojníka armády KLDR.
Zápisky nicméně podle něj obvykle nejsou zveřejňovány. „Když se něco dostane ven, stane se tak prostřednictvím státní propagandy. A je pak lhostejné, zda to bylo na místě skutečně vyřčeno, nebo ne. Nikdo to nezpochybní. Pokud si něco v té továrně zapíšete a pak vyjde rada, která se ne úplně shoduje s tím, co máte v notýsku, co s tím asi tak můžete dělat?“ popisuje Tsang uzavřený informační kruh v izolované diktatuře.
Aparátčíci hltají každé vůdcovo slovo, aby neupadli v nemilost.