Případy nejhorších světových sériových vrahů

Jeho oběťmi byly malé dívky a mladé ženy, které nejprve brutálně znásilnil a poté neméně násilně zabil. Mohlo jich být až 150. Při výběru svých obětí měl jednu, zato pro něj velmi důležitou podmínku – dívky musely být panny. Podle jeho slov prý takové nejvíce křičí, a to se mu líbilo…

Barbosa se narodil v roce 1930 v Kolumbii a dětství neměl příliš jednoduché. Matka zemřela krátce po jeho narození, otec byl přísný a jeho macecha ho trýznila a zesměšňovala. V dospělosti žil se ženou a dvěma dětmi, zamiloval se však do jiné, mladší. Barbosa ale zjistil, že 28letá Esperanza není panna, a to byl problém. Řekl jí, že s ní nadále zůstane, pokud mu to vynahradí tím, že mu mladé panny bude shánět. Esperanza souhlasila a do bytu postupně nalákala pět malých dívek, u kterých měla jistotu, že budou panny, aby je mohl Barbosa znásilnit a o panenství připravit.

Poslední z dívek však vše nahlásila na policii a ta dvojici zatkla. Barbosa dostal osm let vězení. Trest si odseděl celý, jedno však věděl – zanechat svědky je příliš nebezpečné. A tak po propuštění spáchal svou první vraždu. V roce 1974 unesl devítiletou dívku, znásilnil ji a zabil. Udělal ale chybu, když se vrátil na místo činu pro zapomenuté věci, a putoval zpátky za mříže, tentokrát na mnohem déle. Policie sice už tehdy měla podezření, že obětí by mohlo být mnohem více (až 80), pro nedostatek důkazů byl ale obviněn jen z této jedné vraždy. 25letý trest se mu zdál dlouhý a o deset let později z vězení utekl na primitivním člunu.

Policie si myslela, že během útěku zemřel, prohlásila ho za mrtvého a nepátrala po něm. To dalo Barbosovi dokonalou příležitost vraždit dál. Dostal se do Ekvádoru, kde jeho řádění nabralo nové obrátky. Nadále si vybíral velmi malé dívky, které nalákal do lesa a tam je znásilnil a zabil. Past sklapla v únoru 1986, kdy bylo nalezeno tělo 12leté dívky, jež křečovitě svírala obal od bonbonu, na kterém byly její i Barbosovy otisky. Přibližně ve stejnou chvíli zadržel policista muže, který se choval podezřele poblíž místa činu. U sebe měl zakrvácené oblečení.

Po zadržení se Barbosa přiznal nejen k vraždě 12leté Glorie, ale k dalším 71 vraždám malých holčiček, které spáchal během posledních dvou let. Nikdy neprojevil lítost. Následně odvedl ekvádorskou polici k tělům, která dosud nebyla nalezena. V roce 1989 mu soud udělil nejvyšší možný trest v Ekvádoru, a to 16 let vězení. Nikdy se nepodařilo zjistit, jaký byl přesný počet Barbasových obětí, ale spekuluje se, že jich mohlo být až 150. Barbosa zemřel v roce 1994 ve vězení, kde ho zabil bratranec jedné z jeho obětí.

Vraždění z údajné křivdy. Tak by se dal popsat případ vraha, který je přezdíván jihoafrický Ted Bundy. Na svědomí má nejméně 36 žen a jedno batole, které zavraždil mezi červnem 1994 a listopadem 1995. Poté, co mu zemřel otec a matka ho opustila, pobýval v sirotčinci a poté u staršího sourozence. V dospívání střídal nekvalifikovaná zaměstnání a údajně pomáhal dětem z ulice, které utekly z domova, aby se vrátily zpět domů. V roce 1989 byl zatčen a odsouzen na šest let za znásilnění. Podle Sithola šlo o křivé obvinění.

Propuštěn byl v roce 1993 za dobré chování a nastěhoval se k nové přítelkyni, se kterou se seznámil ve vězení, když navštěvovala jeho spoluvězně. Svou první vraždu 18leté dívky Sithole spáchal krátce na to, zatímco přítelkyně Martha čekala Sitholovo dítě. Měsíc po narození dcery se rozešli a Sithole skončil na ulici.

Své oběti lákal pod záminkou nabídky práce v nastrčené firmě, kterou naoko založil, avšak nikdy neexistovala. Vybíral si převážně černošky, které vylákal na odlehlé místo, kde je zbil, znásilnil a zabil. Nejčastěji byly ženy uškrceny vlastním spodním prádlem. V jednom případě uhodil dvouletého chlapce jedné ze svých obětí do hlavy a nechal ho na místě zemřít na následky zranění. To však Sithole vždy zásadně popíral, děti měl prý rád. Fiktivní firma ho ale nakonec prozradila – policie porovnala poslední volaná čísla obětí, čímž se vyšetřovatelé dostali k pravému vrahovi.

V čem tedy spočívaly ony vraždy z křivdy? Podle Sithola ho k vraždám donutil jak samotný pobyt ve vězení, tak i fakt, že v něm byl neprávem kvůli křivému obvinění ženy za znásilnění, a proto začal ženy nenávidět. Byl obviněn z 38 vražd, 40 znásilnění a 6 loupeží, za které dostal dohromady 2 410 let s možností propuštění po 930 letech.

Nejhorší sériový vrah v čínské historii, tak je označován Jang Sin-chaj. Pocházel z chudé rodiny a již v mládí se uchýlil k trestné činnosti. Ve 23 letech byl umístěn do pracovního tábora za krádeže, o pět let později byl odsouzen k pěti letům vězení za pokus o znásilnění a propuštěn byl po třech letech. Po propuštění se ale nesnažil ze svých chyb poučit a začít znovu. Ke krádežím a znásilňování navíc začal také vraždit.

Sin-chaj vraždil vždy v noci, kdy si pečlivě vybral dům, většinou farmářů, a zabil všechny přítomné. Mnohdy se jednalo o celé rodiny. V říjnu 2002 například zabil rolníka a jeho šestiletou dceru lopatou a znásilnil jeho těhotnou ženu, která útok přežila. Jindy při vloupání zabil babičku, rodiče i dvě děti. Sin-chaj byl navíc inteligentní, IQ měl kolem 140 a na každou vraždu si bral nové oblečení a nosil o několik čísel větší boty, aby policii zmátl. Měnil také modus operandi (způsob zabití) - vraždil kladivem, sekerou nebo lopatou.

Policie po vrahovi neúspěšně pátrala a jeho dopadení byla spíše náhoda. Byl zadržen 3. listopadu 2003 poté, co působil podezřele během rutinní policejní kontroly v zábavním podniku. Krátce po zadržení se během výslechu policie dozvěděla, koho vlastně dopadla. Sin-chaj se přiznal celkem k 67 vraždám, 23 znásilněním a 5 útokům ve čtyřech provinciích, které spáchal v letech 1999 až 2003. Výpověď potvrdilo jeho DNA na místech činu. V roce 2004 byl Jang shledán vinným a odsouzen k trestu smrti, který proběhl téhož roku.

Sériový vrah – policista, který „vyšetřoval“ své vlastní činy. Michail Popkov zabil a znásilnil minimálně 80 žen v letech 1992 až 2010 v Irkutské oblasti, především v Angarsku a okolí. Narodil se v roce 1964, od poloviny 90. let pracoval jako operativní dozorčí na 1. oddělení milice v Angarsku, když však dosáhl hodnosti mladšího poručíka, z práce odešel. Poté se živil jako hlídač nebo taxikář. Mezi přáteli byl oblíbený, byl ženatý a měl jednu dceru.

O to větší šok bylo pro jeho nejbližší zjištění, když se později dozvěděli, jaká zvěrstva během let páchal. Za své oběti si vybíral ženy, které se podle něj chovaly nemravně a které byly lehce opilé. Pokaždé je nalákal do svého auta v uniformě milice s příslibem, že je v pořádku odveze domů. Namísto toho je ale zavezl na odlehlé místo, kde je donutil se svléknout, znásilnil je a usmrtil nožem, sekerou, baseballovou pálkou, šroubovákem či je uškrtil. Později vypověděl, že ženám v autě nabídl sex. Pokud souhlasily, zabil je, pokud odmítly, údajně je odvezl v pořádku domů.

Policii utíkal téměř dvacet let, paradoxem je navíc fakt, že Popkov se sám na vyšetřování některých svých zločinů podílel nebo alespoň byl s vyšetřovateli v kontaktu jako jejich kolega. Nakonec jej usvědčily stopy od pneumatik a následné testy DNA. Ty se do roku 2008 v Rusku téměř nevyužívaly pro jejich nákladnost, Popkov s tím tedy nepočítal a do svých obětí ejakuloval. Policie na základě stop pneumatik vytipovala několik stovek podezřelých, které podrobila testu DNA.

Podezřelí byli testováni podle abecedy, k Popkovovi se dostali v březnu 2012 a byl zatčen. Ke svým činům se sám přiznal. Celkem se doznal ke spáchání 83 vražd, čímž předčil i nechvalně proslulé ruské sériové vrahy Andreje Čikatila nebo Alexandra Pičuškina. Byl odsouzen na doživotí v trestanecké kolonii se zvláštním režimem, jednom z nejtvrdších a nejhorších vězení Ruska.

Vrah, který ve své touze po penězích zabíjel osamělé seniorky. Své oběti vraždil v jejich vlastních domech a udusil je jejich vlastním polštářem. Postel poté naaranžoval tak, aby to vypadalo jako přirozená smrt, a stařičké ženy okradl. Zavraždil nejméně 23 lidí. Policie dodnes věří, že obětí bylo 40 a sám Keller prohlašoval, že jich zabil přes 150.

Keller vyrůstal se sedmi sourozenci v chudé rodině. Již od mladého věku ho otec nutil „přispívat“ do rodinného rozpočtu drobnými krádežemi. Keller se tak v podstatě celý svůj život honil za penězi. První pomyslnou stopku zažil ve svých 17 letech, kdy byl odsouzen na 10 let vězení za přepadení dvou starožitnictví. Po propuštění žil naoko spořádaný život – usadil se v klidné čtvrti plné zeleně daleko od centra, měl partnerku a založil si malou zahradnickou firmu. Sousedé i klienti o něm prohlašovali, že je to mírný a hodný člověk. Jeho blízcí ale měli jiné zkušenosti. Svou partnerku například nutil k prostituci, aby mohl sám utrácet co nejvíce peněz.

Zahradnická firma mu nicméně poskytla výbornou příležitost – najímaly si ho starší, relativně movité ženy, aby jim upravil zahradu. Několik jeho obětí tak bylo i jeho klientkami. Zbytek mu „tipoval“ komplic, ten však souhlasil jen s okrádáním, ne zabíjením.

Vyšetřování v tomto případu pokulhávalo. Příčina smrti mnohých obětí byla stanovena jako přirozené úmrtí. Mezi oběťmi byla například 86letá Ernestine nebo 77letá Augusta, jejíž příčina smrti byla stanovena jako zástava srdce, pravděpodobně způsobená velkým strachem a stresem. Její dcera si ale všimla, že z domu zmizely klíče a kreditní karta, ze které se někdo třikrát pokusil vybrat peníze. Policii navíc na Kellera opakovaně upozorňoval onen komplic, tém se ale nechtělo věřit, že by seniorky mohl mít na svědomí takto spořádaný člověk.

V roce 2003 na policii přišel i Kellerův bratr. Bylo zahájeno předběžné vyšetřování, které později vedlo ke Kellerovu zatčení. V září 2006 se Keller oběsil ve vězní na tkaničkách od bot.

Celým jménem Luis Alfredo Garavito Cubillos byl usvědčen z 138 vražd malých chlapců, počet jeho obětí se však odhaduje na více než 300. Proto je Garavito považován za nejhoršího dopadeného sériového vraha historie, alespoň co se počtu obětí týče. Narodil se v roce 1957 v Kolumbii a dětství neměl vůbec lehké. Jeho otec byl alkoholik a násilník, který fyzicky ubližoval Luisově matce, sourozencům i jemu samotnému. Ve třinácti letech byl dle svých slov znásilněn. Nakonec z domova utekl a živil se drobnými pracemi, za kterými cestoval po celé zemi. Dokonce si našel přítelkyni, která měla malého syna.

První pokus o vraždu si Garavito odbyl teprve ve svých čtrnácti letech. Zpočátku „pouze“ znásilňoval, později se ale uchýlil i k vraždám. A nejen několika. Během let 1992 až 1999 znásilnil, mučil a zabil nejméně 138 chlapců ve věku 6 až 16 let, nejspíš jich však bylo podstatně více. Takový počet obětí mu procházel z jednoho prostého důvodu. Vybíral si chudé děti nebo děti přímo z ulice, navíc v době, kdy zemí zmítala občanská válka. Své oběti navíc vystavoval mučení, řezal je na různých částech těla nebo je znásilňoval ostrými předměty. Vyšetřovatelé našli řadu chlapců, jejichž genitálie byly uříznuty a nacpány do úst.

Zpočátku policie některá nahlášená zmizení chlapců příliš neřešila, to se však změnilo v roce 1997, kdy byl objeven masový hrob s 36 zohavenými těly mladých chlapců. Během vyšetřování se k detektivům začaly scházet zprávy o dalších pohřešovaných dětech z celé Kolumbie. Vedle masového hrobu navíc policie nacházela další mrtvá těla. Zatčen byl v roce 1999 poté, co si jeden z bezdomovců všiml muže, jak na ulici obtěžuje chlapce. Garavito se po osmihodinovém výslechu k vraždám přiznal, napomohlo i DNA.

V soudním procesu byl Garavito obviněn ze 172 vražd a znásilnění. Vinným byl shledán ve 138 případech a 17. prosince 1999 odsouzen k 1853 letům a devíti dnům ve vězení. Dle kolumbijských zákonů však člověk může strávit ve vězení maximálně 40 let. Vzhledem k tomu, že s policií spolupracoval, mu trest snížili na 22 let. V roce 2023 by tak mohl být propuštěn na podmínku.

Více o činech Lousie Garavita čtěte zde >>

Vrah, který těla svých obětí předhazoval prasatům. Jeden z nejhorších sériových vrahů v historii Kanady se narodil v roce 1949. Již od dětství vypomáhal na rodinné prasečí farmě, kterou po smrti rodičů zdědil. Společně s bratrem na farmě začali pořádat bujaré akce. Divoké večírky lákaly na farmu stovky až tisíce lidí, a Pickton měl tak příležitost seznamovat se s mnoha ženami, které se živily jako prostitutky nebo měly problémy s drogami.

Ženy poutal, znásilňoval a mučil, poté je uškrtil. V roce 2002 byl Pickton obviněn nejprve ze dvou vražd, další obvinění následovaly v průběhu dalších měsíců. Celkem byl Pickton obviněn z 26 vražd. Forenzní důkazy byly pro vyšetřovatele oříškem. Pickton totiž těla svých obětí porcoval a poté je předhodil prasatům. Kanadská vláda také v roce 2004 uvedla, že vrah mohl lidské maso smíchat s masem hovězím a prodávat jej veřejnosti. Na pozemku Picktonovy farmy byly nalezeny ostatky 33 žen. Jejich totožnost prokázaly rozbory DNA.

Pickton byl odsouzen na doživotí s možností podmínečného propuštění po odpykání 25 let za 26 vražd. Svou vinu odmítl. Žalobci však tvrdí, že on sám se policistovi v utajení přiznal ke 49 vraždám. Policie ho navíc spojuje s až 69 případy zmizelých žen. Vraždy žen tehdy vedly k nejrozsáhlejšímu vyšetřování sériového vraha v historii Kanady, náklady se odhadují na 70 milionů kanadských dolarů.

Nejhorší sériový vrah v historii Ukrajiny má na svědomí nejméně 52 lidských životů – mužů, žen i dětí. Dětství neměl jednoduché, nejprve jej a matku opustil otec kvůli jiné ženě, když byl Onoprienkovi jeden rok a dva roky na to mu zemřela matka. Převážnou část svého dětství a mládí tak strávil v dětských domovech, kde již začal s trestnou činností: ostatní děti šikanoval, kradl, zakládal v lesích požáry. Po vojenské službě se stal námořníkem, měl ženu a dítě.

První vlnu vražd páchal v roce 1989, kdy zabil celkem 9 lidí. Dva páry přepadl a usmrtil v jejich odstaveném autě, při svém třetím řádění zabil v autě najednou pět lidí včetně jedenáctiletého chlapce. Tím, že Onoprienko často zabíjel více lidí najednou, může být klasifikován nejen jako sériový, ale i masový vrah. Poté svou rodinu opustil a vydal se na cesty po Evropě, kde se živil krádežemi a pracemi na černo. V roce 1994 se vrátil natrvalo na Ukrajinu a čtyři měsíce pobyl v psychiatrické léčebně, kde mu byla diagnostikována schizofrenie. Poté jeho řádění začalo nanovo.

Od října 1995 do března 1996 zabil desítky dalších nevinných lidí včetně celých rodin. V říjnu vzal život čtyřem mužům, 24. prosince si vyhlédl odlehlou hájenku a zabil čtyři její obyvatele včetně tříměsíčního miminka. Dům vykradl a následně zapálil. Ještě týž měsíc opět vykradl a zapálil další dům, kde usmrtil čtyři lidi a náhodného svědka. V lednu zastřelil dva obchodníky a tři další muže, které nalákal stopováním. Ještě v lednu zabil celou další, šestičlennou rodinu včetně dětí, dva svědky a další čtyřčlennou rodinu. V únoru vzal životy tříčlenné a čtyřčlenné rodiny společně se sousedem jedné z nich. Některé z obětí usmrtil kladivem a sekerou. V březnu zabil muže a čtyřčlennou rodinu, jejíž dům opět zapálil.

Policie sice započala nejintenzivnější pátrání v historii země, při kterém zatkla nevinného muže, jenž podlehl mučení během třídenních výslechů, pravý vrah byl ale dopaden díky udání. To podal Onoprienkův bratranec, u kterého zrovna pobýval spolu se svou přítelkyní, které mj. daroval prsten jedné ze svých obětí. Udání bratranec podal kvůli nelegálním zbraním, vedle nich se při prohlídce v bytě našly i ukradené věci z vyloupených domů. Anatoly Onoprienko se přiznal celkem k 52 vraždám, za které dostal trest smrti, který byl později snížen na doživotí. Zemřel v roce 2013 ve vězení na infarkt. Svých činů nikdy nelitoval.

Spojené státy jsou, co se sériových vrahů týče, nejplodnější. Jsou mezi nimi sadisti, pedofilové, nekrofilové či dokonce kanibalové, kteří se svými činy nechvalně proslavili. Za sériového vraha s největším počtem obětí v USA je považován Samuel Little.

Touha zabíjet v něm byla zdá se odjakživa, první touhu škrtit ženu prý pocítil už ve školce, když si učitelka sahala na krk. Littlova matka byla údajně prostitutka a on vyrůstal u babičky. Také problémy s chováním měl již v útlém věku, v šestnácti letech byl poslán do diagnostického ústavu za vloupání. V 60. letech se pak výtržnosti jen a jen nabalovaly. Little cestoval napříč zemí a byl opakovaně zatýkán za činy od řízení pod vlivem, vloupání až po znásilnění. Vraždit začal nedlouho poté.

V letech 1982 a 1984 byl opakovaně zatčen a obviněn za vraždy dvou žen a pokus o vraždu další. Po zmatečném soudním jednání dostal nakonec dva a půl roku ve vězení. Hned po propuštění se přesunul do LA a spáchal nejméně deset dalších vražd. Nadále ale cestoval napříč státy. Až v roce 2012 byl zatčen ve státě Kentucky za držení narkotik. Po odebrání DNA si ho policie spojila se třemi nevyřešenými vraždami, za které stanul před soudem. O několik měsíců později policie uvedla, že Little byl vyšetřován kvůli účasti na třech desítkách vražd spáchaných v 80. letech, které do té doby nebyly vyřešeny.

Poté se Little začal přiznávat nebo byl případně usvědčován z dalších vražd. V roce 2018 policie v Texasu uvedla, že se Little přiznal k desítkám vražd a mohl jich spáchat více než 90 napříč 14 státy v letech 1970 až 2005. Vrah tvrdil, že v onom období jich spáchal více než 93. FBI dále potvrdila Littleovu účast na nejméně padesáti vraždách, což je největší počet prokázaných případů sériového vraha v historii Spojených států. Mnohá těla Littleových obětí nebyla však nikdy nalezena nebo s ním nemohla být spojena. Ve vězení Little kreslil podobizny žen, které měl zavraždit. Na základě jednoho náčrtu identifikovala jednu z obětí její příbuzná. Samuel Little zemřel ve vězení v roce 2020.

Hrůzné činy páchal už jako malý chlapec. Vliv na to měl jeho otec, alkoholik a násilník, který znásilnil svou vlastní dceru, znásilnil i svou manželku, na což se muselo dívat všech 13 jejich dětí včetně Petera. Tomu však příšerná scéna přišla zajímavá. Později se sám pokusil znásilnit jednu ze sester, o panictví přišel zanedlouho s druhou ze svých sester. Již v devíti letech sebral dva lidské životy, když utopil své dva kamarády. Ve vězení se octil poprvé v 15 letech za krádež. Za další trestnou činnost pobyl v kriminálech celkem 24 let.

Ve třiceti letech znásilnil a zabil desetiletou dívku, za jejíž vraždu policie obvinila nevinného muže, jejího strýce. Po svém posledním propuštění z vězení se oženil, našel si práci a působil jako slušný a spořádaný občan. V únoru 1929 ale začal vraždit znovu, a to krátkých časových intervalech, muže, ženy i děti. Nejprve se pokusil ubodat padesátiletou ženu, která útok přežila. Takové štěstí už však neměla malá dívenka, kterou ubodal, pokusil se ji znásilnit, a ještě její tělíčko polil hořlavinou a zapálil. O pár dní později bylo nalezeno tělo mrtvého 45letého mechanika, který se vracel opilý z hospody.

Policie si nevěděla rady, neměla žádné stopy ani použitelná svědectví a Düsseldorf, kde Kürten žil, postihl strach. Poté, co se Kürten pokusil v dubnu téhož roku zabít mladou ženu, avšak byl vyplašen svědky, policie zatkla podezřelého muže. Tisk touto zprávou uklidnil veřejnost, onen zadržený však nebyl Kürten. Zadržený byl duševně zaostalý, a ačkoliv se k činům přiznal, chyběly důkazy. Pátrání se tak vrátilo zase na začátek. O tom, že skutečný vrah nebyl dopaden, se policie přesvědčila o čtyři měsíce později, kdy Kürten zabil dvě malá děvčátka a napadl mladou ženu.

Dopaden byl v květnu 1930, kdy napadl a znásilnil 21letou Češku Marii Budlichovou, která zrovna přicestovala do Düsseldorfu vlakem. Kürten se mylně spolehl na to, že si Marie žádné z míst nepamatuje, ta však policii dovedla k jeho domu. Peter Kürten byl obviněn celkem z 48 zločinů, z toho 11 vražd, 15 pokusů o vraždu a 20 případů žhářství včetně ublížení na zdraví. Byl odsouzen k trestu smrti a 2. července 1931 byl popraven gilotinou.

* Nejedná se o oficiální žebříček nejhorších sériových vrahů světa, jelikož všechny případy jsou samy o sobě specifické nejen počtem obětí, ale i jejich zacílením a způsobem vražd. Pořadí jmen je rovněž náhodné.