Prezidenti středoasijských republik na přehlídku v Moskvě nechtěli. Pak ale zavolal Putin

Na tradiční vojenské přehlídce pořádané při příležitosti vítězství ve druhé světové válce letos v Moskvě nebyli téměř žádní hosté ze zahraničí, i když v Moskvě nechyběl Alexandr Lukašenko. Také další zahraniční hosté byli pouze lídři postsovětských zemí Arménie, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu.

Minimálně dvěma z nich krátce před událostí zavolal přímo ruský prezident Vladimir Putin, píše ve své zprávě Carnegie centrum.

Původně se na přehlídce očekávala účast jediné zahraniční hlavy státu, a to prezidenta Kyrgyzstánu Sadyra Žaparova.

Prezident Kazachstánu Kasym-Žomart Tokajev například koncem dubna uvedl, že hodlá 9. května, kdy si jeho země, stejně jako Rusko, připomíná porážku nacistického Německa v roce 1945, uctít v Astaně památku padlých ve druhé světové válce.

Prezident Uzbekistánu Šavkat Mirzijojev zase nařídil zorganizovat v Taškentu ohňostroj, přičemž podle Carnegie centra se dalo očekávat, že se ho bude chtít osobně zúčastnit.

Soudě podle všeho se tedy středoasijským prezidentům kromě Žaparova podařilo z účasti na oslavách v Moskvě slušně vymluvit. Jenže pak je začal obvolávat přímo Putin, spekuluje zmiňovaná analýza.

Pozvánky na přehlídku v podobě Putinových telefonátů přišly jen několik dní před oslavami. Zprávy o telefonátech se přitom neobjevovaly na stránkách Kremlu, ale na webech tiskových služeb jednotlivých prezidentů. V případě prezidenta Tádžikistánu Imomaliho Rachmona to bylo 5. května, v případě hlavy Turkmenistánu Serdara Berdymuhamedova 7. května.

Vedle prezidentů středoasijských zemí byli ve středu s Putinem na tribuně také běloruský prezident Alexandr Lukašenko a premiér Arménie Nikol Pašinjan.

Pozvání z Moskvy se prezidenti středoasijských republik nakonec zřejmě neodvážili odmítnout vzhledem k tomu, že předpovědět reakci Moskvy na případné odmítnutí bylo složité. Zároveň věděli, že ač na mezinárodní scéně jejich cesta do Moskvy nebude vypadat nejlépe, ze Západu za pouhou účast na přehlídce žádné postihy nepřijdou, píše se také v analýze.

Po začátku války na Ukrajině si středoasijské země uvědomovaly dvojí nebezpečí, upozorňuje Carnegie. Z jedné strany se obávaly, že po nich Moskva bude vyžadovat podporu vyjádřenou jak slovy, tak i činy, a z druhé, že Západ je bude házet do jednoho pytle s agresorským Ruskem. Vztahy se Západem, který usiluje o izolaci Ruska na mezinárodní scéně, jsou pro ně přitom neméně důležité než ty s Moskvou a Pekingem. O tom svědčí také skutečnost, že k nelibosti Moskvy nejednou hostily západní delegace, které s místními představiteli konzultovaly sankce uvalené na Rusko.

Středoasijští lídři se už přes rok snaží od tématu války na Ukrajině co nejvíc distancovat. Veřejně Putina nebo válku na Ukrajině neodsoudili a k západním sankcím se nepřipojili, i když se Západem spolupracují na jejich dodržování. Na druhou stranu ale ukrajinské regiony, které Moskva po jejich obsazení svými silami prohlásila za ruské, jako součást Ruska neuznali.