Článek
Afghánec pracoval pro zahraniční organizace 14 let, napřed to bylo pro OSN a další mezinárodní organizace včetně bývalého britského ministerstva pro mezinárodní rozvoj.
Od roku 2016 pak pracoval pro britskou organizaci Adam Smith International na projektech reforem prováděných v rámci boje proti korupci, které byly placené britskou vládou. Na jejích zasedáních byl často jediným Afgháncem a cestoval po celé zemi.
Už v té době po něm žádal mulla z rodné provincie, aby mu poskytl finanční příspěvek pro bojovníky Tálibánu nebo jim alespoň předplatil hovory na mobilních telefonech. Volal mu desetkrát nebo dvacetkrát a Afghánec ho vždy odmítl, protože ho nenapadlo, že by Tálibán někdy mohl vyhrát. Mulla mu pak říkal syn Britů, a když se proti tomu muž ohradil, řekl mu, že není Afghánec.
Na útěku
Když se Tálibán chopil moci, necítil se muž ohrožený, protože neměl pocit, že by dělal něco špatného a že by byl zkorumpovaný. Na začátku srpna ale slyšel, že zmíněný mulla žádá lidi, aby ho dostali za každou cenu. Odešel proto z domu a obrátil se na své bývalé zaměstnavatele, aby mu pomohli. Ti ho odkázali na program relokace pro Afghánce ohrožené spoluprací s Brity. Přihlásil se do něj a po několika dnech mu přišel e-mail, aby upřesnil, co žádá. Přestože to udělal, další e-mail už mu nepřišel.
Stovka britských spolupracovníků v Afghánistánu se musí skrývat, neevakuovali je
Evakuace Britů a jejich spolupracovníků z Afghánistánu skončila 27. srpna. Před jejím ukončením se v posledních deseti dnech Afghánec čtyřikrát přestěhoval, aby ho Tálibán nemohl dopadnout.
Protože po konci srpna už neletěly ze země žádné spoje, rozhodl se přejít hranici do Pákistánu, v čemž mu pomohli převaděči v Kandaháru. Ti měli prohrabanou díru pod hraničním plotem. Musel ale jít čtyři hodiny v noci a bosky, aby boty nedělaly hluk.
Vražda ženy
V tu dobu šla jeho manželka, která byla v třetím měsíci těhotenství, pro věci do domu příbuzných, protože také chtěla odejít do Pákistánu za svým mužem a požádat tam o víza.
K příbuzným dorazila po půlnoci, takže ji těžko někdo mohl vidět, někdo ale o jejím příchodu věděl. Nad ránem tam dorazili příslušníci Tálibánu a začali střílet. Střelba ženu probudila. Když se šla podívat, co se děje, jeden z tálibů ji střelil do hlavy. O tři dny později zemřela po dvou operacích v nemocnici.
Británie stále nezahájila avizovaný velký program přestěhování Afghánců
Tálibové pak zadrželi další členy rodiny s tím, že je nepustí, dokud neřeknou, kde je ženin muž.
V exilu bez papírů
Tomu došlo, že se nemůže vrátit, a zůstal v Pákistánu. Nemá ovšem žádné dokumenty, takže nemůže jít do hostelu nebo si pronajmout pokoj. Spí proto u přátel nebo v mešitě.
Navíc se mu zhoršil zdravotní stav, vrátila se mu rakovina.
Sám si nyní neví rady: „Spojené království nás nepřijímá, vrátit se do Afghánistánu nemohu. Co mám dělat?“ Svůj názor na Brity změnil: „Mýlili jsme se, když jsme pracovali pro Británii.“
V Afghánistánu zůstalo mnoho dalších spolupracovníků britských organizací, protože britské úřady nedokázaly včas vyřídit jejich požadavky na relokaci. Doplatili na to hlavně ti, kteří nebyli v Kábulu.