Po útěku z KLDR se stala jen zbožím

„Moje rodina je v Severní Koreji. Zakrývám si obličej, abych zůstala v bezpečí,“ vysvětlila při svém nedávném vystoupení na jihokorejském velvyslanectví v Praze důvod, proč se neukazuje.

„Jsem jediná z rodiny, kdo utekl. Ostatní jsou vystaveni nebezpečí. Můj otec sloužil v armádě, do výslužby odešel před dvěma lety,“ dodala.

Nepůsobí jako typický uprchlík z KLDR. Hovořila ve strohých větách a na rozdíl od jiných nepopisovala barvitě útrapy života v Severní Koreji.

Původně ani vystupovat nechtěla, ale to se změnilo s nedávným úmrtím její sestry doma. „Láme mi srdce, že můj otec a moji přátelé žijí v KLDR.“

Žena vyrůstala jako druhá dcera v běžné rodině. Chtěla studovat, ale plány překazila léta neúrody, hladovění v celé zemi a pokles hodnoty peněz. „V roce 2009 jsme přišli o všechno, peníze se změnily v cáry papíru. Žili jsme z ruky do úst. V patnácti letech jsem musela nechat školy a pomáhat rodině,“ vypověděla.

Ačkoliv je zřízení v její rodné zemi lidově demokratické, lidé si podle ní rovni nejsou. „Viděla jsem, že někteří si žijí lépe. To jsou ti, kdo mají příbuzné v zahraničí,“ poznamenala.

Když jí bylo osmnáct let, rozhodla se uprchnout: „Zeptala jsem se sama sebe, jestli chci celý život jíst jen kukuřičnou kaši.“ Dospěla k závěru, že ne, a v roce 2016 odešla.

Na odchodu do Číny, kde si chtěla vydělat nějaké peníze, se domluvila s kamarádkou, jejíž teta jim v tom pomohla. Už přejít přes hranici bylo namáhavé. „Proud vody v řece byl studený, byla mi zima.“ V Číně na ni nikdo nečekal, ale vydržela to: „Může za to moje touha přežít,“ tvrdí.

Zprostředkovatelka přišla až za tři dny. „Koupila si nás jako zboží. Dostaly jsme na výběr dvě možnosti: buď nás pošlou zpět, anebo si vezmeme, koho nám přivedou,“ vylíčila žena.

„Jednou ráno kamarádka zmizela. Ptala jsme se, co je s ní. Zprostředkovatelka mi řekla, že byla prodána. Já jsem byla moc mladá a malá a několik lidí mě odmítlo. Proti mé vůli mě poskytli k sexuálnímu využití,“ podotkla. O tom, co přesně měla dělat, mluvit nechtěla.

S jinou Severokorejkou se pokusila o útěk, jenomže je dopadla policie a předala dalšímu obchodníkovi s lidmi. Tehdy jí pomohli misionáři, kteří ji posléze dostali do Jižní Koreje. V Číně strávila osm měsíců, ale celá anabáze trvala rok a půl.

Když se konečně dostala do Jižní Koreje, byl to pro ni kulturní šok. „Mluvit svobodně, žít svobodně mi připadalo jako zázrak,“ poznamenala.

„Mé sny z patnácti let, že budu studovat, se mi splnily, ale ani život ve svobodě mi nezabránil, abych nemyslela na rodinu a další lidi v KLDR. To málo, co jsem vydělala, jsem poslala rodině, aby měla co jíst.“

Posílání peněz ovšem není jen tak. Nelze je převést z účtu na účet nebo poslat přes nějakou službu typu Western Union. Existuje systém zprostředkovatelů, jsou v Jižní Koreji, v Číně a v KLDR, vysvětlila. Jeden pošle peníze z Jižní Koreje do Číny. Tam je druhý vezme a předá třetímu, který je osobně donese do KLDR. Předání potvrzuje video- nebo audionahrávka.

Systém země funguje díky provizím pro zprostředkovatele, o jejich výši se ale nemluví.