Pistorius popsal chvíli, kdy zabíjel

Pistoria podle jeho slov v noci na svatého Valentýna probudilo horko a dusno v ložnici. Ani Steenkampová nespala, protože na něj hned promluvila. V domě nešla klimatizace a Pistorius večer u dveří ložnice nainstaloval dva větráky. Kvůli vedru vstal a šel je pootočit.

V tu chvíli uslyšel, jak se otvírá okno v koupelně. „To je ta chvíle, která všechno změnila,“ řekl Pistorius soudkyni.

„Myslel jsem si, že se do domu dostal zloděj,“ pokračoval atlet a poukázal na vysokou kriminalitu v JAR i to, že se do jeho domu už dříve zloději vloupali.

„První, co mě napadlo, bylo ozbrojit se,” řekl dál a popsal, jak se bez protéz na nohou pohyboval po setmělé ložnici a snažil se rychle chopit zbraně a zamezit zloději ve vstupu do pokoje, protože ho od koupelny oddělovala jen chodba.

„Chtěl jsem se postavit mezi toho člověka a Reevu. Šeptal jsem Reevě, ať zavolá policii,“ vylíčil Pistorius. O chvíli později už ale křičel: „Když jsem vstoupil na chodbu, popadl mě strach. Křičel jsem na ně, ať vypadnou z mého domu. Křičel jsem na Reevu, ať zavolá policii.“

Jakmile se dostal ke koupelně, ztichl, aby útočníci nepoznali, kudy se pohybuje. V tom uslyšel, jak se zabouchly dveře od toalety z koupelny. „To mi potvrdilo, že v koupelně někdo je,“ prohlásil.

Poté, co čtyřikrát po domnělém vetřelci střelil, vrátil se do ložnice. Výstřely mu prý zvonily v uších. Stále se pohyboval bez protéz na nohou. Ve tmě oslovil Reevu, zatímco mířil směrem ke koupelně.

„Nikdo mi neodpovídal. Zdvihl jsem se a položil ruku na postel. Myslel jsem si, že tam je Reeva, ale nic jsem necítil,“ popsal Pistorius. Ještě ho napadlo, že se přítelkyně mohla skrývat na zemi. „Myslím, že v tu chvíli mi poprvé došlo, že to na toaletě v koupelně mohla být Reeva,“ vylíčil soudu. Seskočil z postele a rukou projel podél záclon, aby se ujistil, jestli se v nich Steenkampová neskrývá.

„Se smíšenými pocity“ a „ve strachu“ se vrátil do koupelny. Když zjistil, že dveře toalety jsou zamčené, spěchal zpět do ložnice, rozhrnul záclony a z balkónu křičel o pomoc.

„Celou dobu jsem křičel a brečel. Nikdy jsem takhle nekřičel. Křičel jsem, aby mi Bůh pomohl,“ uvedl plačící atlet.

Následně si nasadil protézy a pokusil se vykopnout zamčené dveře. Pak vzal kriketovou pálku, s níž v obavě před zloději zajišťoval dveře v ložnici, a konečně se s její pomocí dostal na toaletu.

„Otevřel jsem dveře, seděl nad Reevou a plakal. Nevím, jak dlouho jsem tam byl,“ uzavřel svou výpověď, než soudkyně líčení odložila.

To, že Pistorius střílel bez protéz na nohou, potvrdil u soudu expert na balistiku. Steenkampovou zasáhl třikrát, z toho jednou do hlavy. Sousedi potvrdili, že v osudnou noc slyšeli křik, tvrdí však, že to bylo před střelbou a že z domu zněla hádka. Pistoriovi hrozí doživotí, uzná-li soud tvrzení žaloby, že střílel s úmyslem zabít Steenkampovou.