Pětatřicátníci v Číně práci neseženou. Pro většinu firem jsou příliš staří

Přesvědčení, že bílé límečky (třída pracujících v kanceláři, pozn. red.) pronásleduje tzv. prokletí pětatřicátníků, je v Číně široce rozšířené. Tito lidé čelí po dosažení pětatřiceti let nejistotě v zaměstnání – pro zaměstnavatele jsou totiž dražší pracovní silou než čerství absolventi vysokých škol, kteří jsou i více ochotni pracovat přesčasy, uvádí deník The New York Times.

Osmatřicetiletý Sean Liang je profesionálem v oblasti technologické podpory ale stal se z něj osobní trenér. Poslední tři roky byl bez zaměstnání z části kvůli koronavirovým opatřením a vlivem poklesu čínské ekonomiky. Podle Lianga je ale hlavním důvodem jeho nezaměstnanosti věk. Ageismus, tedy diskriminace na základě věku, nejvíc tíží právě technologický průmysl.

Technologické firmy hledají mladé, energické zaměstnance, kteří budou ochotni pracovat dvanáct hodin denně a šest dní v týdnu, uvádí agentura Reuters, a třicátníci už pro ně perspektivní nejsou.

Pro mnoho zaměstnavatelů je Liang příliš starý. Dokonce i pro čínskou vládu, která na většinu nabízených pracovních pozic státních zaměstnanců přijímá uchazeče do pětatřiceti let. „Cvičím, takže na svůj věk vypadám docela mladě, ale v očích společnosti jsou lidé jako já staří,“ řekl deníku.

V důsledku čínské koronavirové politiky narostla na trhu práce nejistota. Míra nezaměstnanosti činila v květnu tohoto roku 5,2 %, což je dáno především tím, že čínská vláda do údajů o zaměstnanosti započítá každého, kdo odpracuje alespoň hodinu týdně.

Alarmující je ale nezaměstnanost mladých lidí, která se vyšplhala až na 20 %. Liang se musel přestěhovat z města do své rodné vesnice, protože neměl dostatek financí na zaplacení nájmu. Stejně jako jeho bratranci a sestřenice není ženatý a říká, že založení rodiny si mohou dovolit pouze lidé se stabilním zaměstnáním.

„Příštích několik let bude pro zaměstnanost nejnáročnějším obdobím od reformy a otevření (nová strategie hospodářského vývoje a ekonomických reforem, pozn. red.) od konce 70. let,“ napsal Wang Ming-jüan, ekonom z Pekingu. Podle něj by v roce 2028 mohlo být nezaměstnaných až 50 milionů lidí ve věku od 16 do 40, což by mohlo vyvolat další krize.

I přes to, že se věková diskriminace týká všech starších pracujících, nejvíce dopadá na třicátníky. Dvaatřicetileté Cici Čang bylo už několikrát řečeno, že je moc stará, a její pozici může po zaškolení zaujmout mladý absolvent vysoké školy.

Jako žena musí Čang na pracovním trhu čelit další diskriminaci, a to v souvislosti s otázkami zaměstnavatelů, kdy plánuje mít děti. Čínské zákony sice zakazují diskriminaci na základě pohlaví, zaměstnavatelé ale v pracovních inzerátech přesto uvádějí, že ženy zaměstnat nechtějí, a vůči ženám v plodném věku mají mnoho předsudků.

Čang byla loni propuštěna. Mezitím napsala více než 3000 firmám a životopis poslala do 300 z nich. Jedna z firem jí nabídla práci až po osmi měsících hledání. Potíže s hledáním zaměstnání tíží také jejího manžela, i proto odkládají založení rodiny, kterou si kvůli splácení hypotéky nemohou dovolit.

O fenoménu prokletí pětatřicátníků se na čínském internetu začalo diskutovat v souvislosti s nezdařeným pokusem nastartovat čínskou ekonomiku po koronavirové pandemii. „Příliš starý na to pracovat v pětatřiceti a příliš mladý na odchod do důchodu v šedesáti,“ stojí v internetovém příspěvku.

Pro mladé lidi není dostatek pracovních příležitostí a lidé na sklonku důchodového věku budou muset odchod do penze oddálit. Čína se totiž potýká se stárnutím populace, kdy od 80. let minulého století dochází k poklesu počtu obyvatel z části kvůli politice jednoho dítěte, která měla zpomalit populační růst.

Spolu s nejasnými ekonomickými vyhlídkami tak klesá porodnost, jejíž hodnota byla minulý rok na nejnižší úrovni. Loni poprvé od roku 1961, kdy následkem politiky Mao Ce-tunga Čínu zasáhl hladomor, počet úmrtí převýšil počet narozených dětí.

Věk odchodu do důchodu v této východoasijské zemi patří k nejnižším na světě. Muži odcházejí do důchodu v 60 letech, ženy v 55 a v 50, pokud pracují v továrnách.

Život ve městě a na venkově se v mnohém liší, avšak pro čínské seniory obě oblasti představují nedostatek pracovních příležitostí. Právě na venkově tvoří necelou polovinu obyvatel lidé starší pětašedesáti let. Ti zápasí s chudobou kvůli zvyšujícím se životním nákladům a pracují na farmách a polích. V jiném odvětví práci seženou těžko, protože zaměstnavatelé upřednostňují mladší pracovníky. Mnoho seniorů by chtělo pracovat, brání jim v tom ale současné pracovní právo, kdy po dosažení důchodového věku nemají nárok na odstupné nebo náhradu škody za pracovní úraz.

Firmy ve velkých městech lidi nad šedesát let nezaměstnávají, senioři proto doufají, že jim úspory navýší příležitostná práce. „Nechci zvyšovat tlak na svou dceru, která žije stresující život a vychovává sama dospívajícího syna,“ říká Lü Feng-čchen, šestašedesátiletý bývalý farmář.

Do roku 2035 by se měl počet lidí nad šedesát let zvýšit z 280 milionů na 400 milionů, zároveň se také bude zmenšovat počet pracujících, na kterých stojí důchodový systém. V současnosti jich na jednoho seniora vydělává pět, v roce 2050 by to měli být dva a do konce století bude na jednoho seniora připadat pouze jeden pracující.

Čínská vláda doufá, že zvýšení věku odchodu do důchodu zemi pomůže vyřešit problém se stárnoucí populací. Současně ale nejsou pracovní místa, kde by tito lidé mohli pracovat.