Pět let po propuknutí covidu je jasné, že se rozšířil z tržiště

Zpočátku se dlouho nedařilo odhalit, kdo je původcem nemoci, i když první případy byly spojovány s wuchanskou tržnicí Chua-nan, kde se prodávaly nejen ryby, ale také živá zvířata, což naznačovalo, že půjde o zoonózu. A tak se objevovaly různé spekulace.

Protože se virus s podobným genomem nedařilo najít ani u cibetek, které byly přenašeči viru nemoci SARS, ani u luskounů a dalších zvířat, objevila se hypotéza, že ve skutečnosti unikl virus z laboratoře Wuchanského virologického ústavu, kde se koronaviry zkoumaly. Mělo jít o viry získané z bývalého dolu v Je-nanu, kde žili netopýři nakažení virem velmi podobným viru SARS-CoV-2.

Ještě divočejší byla spekulace o umělém původu viru či o manipulaci s geny přírodního viru, která se vymkla z rukou. Vzhledem k tomu, jak rychle se nemoc, proti níž nebyl lék, šířila, není se čemu divit.

Realita však byla mnohem prostší. Letošní studie zveřejněná i v časopise Nature potvrdila, že přenašeči byly některé druhy zvířat prodávaných na trhu. Není však jasné, zda šlo čistě o přenašeče, nebo o zvířata, která se koronavirem také nakazila.

Analýza protilátek od zvířat z tržnice Chu-nan a sekvenování virů od nich se provádělo na univerzitě v Arizoně a ve Scrippsově výzkumném středisku v Kalifornii.

Přenašeči se ukázali být psíci mývalovití a cibetky, tedy druhy spojené i s přenosem SARS na člověka. Vzorky ze zvířat byly porovnávány se vzorky genomu viru odebraného prvním nakaženým, u nichž bylo podezření, že se infikovali na tržnici.

Ukázalo se, že diverzita virů odebraných ze zvířat odpovídala diverzitě virů od prvních nakažených lidí. Současně se tak vyloučilo, že by šlo o jeden jediný virus, pocházející z laboratoře, která nadále funguje a zkoumá viry.

Stopy po viru SARS-CoV-2 byly objeveny i u malajských dikobrazů a hlodounů, kteří se také prodávali na tržnici.

Výzkum také ukázal, že psíci mývalovití z tržnice jsou příbuzní divokým psíkům ze střední a jižní Číny, a ne těm z kožešinových farem na severu Číny.

Velmi varovné je, že se u zvířat objevily i jiné zoonotické viry. To ukázalo, jakým nebezpečím jsou podobná tržiště s divokými zvířaty v hustě zalidněných městech, a že by se z nich mohla rozšířit i jiná onemocnění.

Kdo byl prvním nakaženým, se neví. Podle různých výzkumů se data pochopitelně liší, protože v listopadu 2019, kdy se zřejmě objevily první případy, nikdo ještě nic o nové nemoci nevěděl. Za nejpravděpodobnější se považuje, že se první případy objevily 17. listopadu, to však zřejmě už byly čtyři, takže se spekuluje, že první nakažený se objevil už 4. listopadu.

Prvního prosince, do kterého se někdy datuje první - ovšem trochu sporný nakažený, u něhož se projevy nemoci ukázaly až později - už mohlo být koronavirem SARS-CoV-2 nakaženo devět osob.

Čína uvádí, že první případ byl diagnostikován 8. prosince a k 20. prosinci jich bylo už 60. První hospitalizovaní jsou z půlky prosince.

Čínské úřady se snažily nebezpečí bagatelizovat, i když se ordinace lékařů plnily pacienty s příznaky respirační nemoci. O nové plicní nemoci vyvolané virem označovaným tehdy jako SARS-CoV-2 informovala světovou zdravotnickou organizaci až 30. prosince. O den později wuchanské úřady zveřejnily, že ve městě zuří nová epidemie, nakažených je 27, z toho sedm vážně. Současně doporučily nosit roušky.

Většina případů byla spojována s trhem Chua-nan, kde se prodávaly nejen ryby, ale i živá zvířata včetně divokých. S tím nebyl ovšem spojen nakažený z 1. prosince.

Sekvenovat genom původce se nemoci se podařilo 5. ledna. V tu chvíli bylo potvrzeno, že jde o nový, dosud neznámý virus. První oběť byla oznámena 9. ledna - byla jí 61letá žena, pravidelná návštěvnice trhu. Nemoc se rychle šířila, ovšem wuchanské úřady teprve 21. ledna oznámily první případ přenosu z člověka na člověka, i když z vývoje šíření nemoci bylo jasné, že k němu dochází.

Nemoc se brzo rozšířila i do zahraničí, 17. ledna byla potvrzena v Thajsku a 20. ledna v USA a Jižní Koreji.

Jedenáctimilionový Wu-chan, kde řádila epidemie naplno, byl 23. ledna uzavřen. Pak následovaly lockdowny dalších měst. Zastavit šíření nemoci se však nedařilo.

Světová zdravotnická organizace proto 30. ledna vyhlásila stav globální zdravotní nouze, ale až do začátku března váhala s vyhlášením pandemie.

Mezitím se zoufale hledaly léky, které by pomohly nemocným, zkoušelo se všechno od antivirotik přes monoklonální látky až po antimalarika, která ovšem spíše pacientům přitěžovala. Řešení přinesly až rychle vyvinuté mRNA vakcíny, první byly schváleny pro použití v dubnu 2021.