Peking spustil hedvábnou ofenzívu

Když loni v prosinci australský premiér Malcolm Turnbull představil čerstvá opatření na obranu proti cizímu vměšování do politických aktivit v zemi, jmenoval jako jeden z hlavních důvodů legislativy „znepokojující zprávy o čínském vlivu“.

Podnětem se stal případ vlivného opozičního poslance Sama Dastyariho (34), podle ministerstva pro imigraci „dvojího agenta“ Číny. Dastyari, přezdívaný také Šanghaj Sam, byl vycházející hvězdou Australské labouristické strany. Koncem roku ale rezignoval na své partajní funkce a vzdal se i senátního křesla poté, co na veřejnost proniklo video, na němž schvaluje rozpínavé kroky Číny v Jihočínském moři.

Provalilo se také, že přijal peníze od čínského podnikatele napojeného na KS Číny a že už v roce 2015 se snažil přemluvit místopředsedkyni své strany, aby se v Hongkongu nescházela s tamním prodemokratickým aktivistou.

V souvislosti s rostoucími snahami Pekingu o šíření vlivu v zemi varoval šéf australské rozvědky před „bezprecedentní“ hrozbou – podle něj prý větší, než když se sovětští agenti za studené války snažili infiltrovat do vládních struktur.

Austrálie není zdaleka sama, kdo se obává agresivní čínské informační kampaně. Novozélandské tajné služby v prosinci vyzvaly vládu, aby zakročila proti ohrožení národní bezpečnosti pramenícímu ze snah Pekingu více kontrolovat čínskou diasporu a proti „pokusům dostat se k citlivým informacím ve státním i soukromém sektoru“.

Jak podotkl týdeník The Economist, kanadské tajné služby se čínské infiltrace obávají léta – už v roce 2010 varovaly, že řada členů provinčních správ a státních úředníků jsou „vlivoví agenti“ Číny, tedy osoby, které využívají své autority k ovlivnění veřejného mínění.

Stejné problémy řeší i USA, kde byl letos v lednu zadržený bývalý agent Ústřední zpravodajské služby (CIA) obviněn z nezákonného zacházení s informacemi o národní bezpečnosti. Vyšetřovali ho od roku 2012, tedy dva roky poté, co začala CIA ztrácet své informátory v Číně – dvacítka jich byla zabita nebo uvězněna. Ředitel CIA Mike Pompeo se pak přidal k australským kolegům, když řekl, že snahy Číny prosadit přes tajné operace vliv na Západě jsou stejně znepokojivé jako ruské akce.

„Jde o velmi cílené pokusy ukrást americké informace a infiltrovat Spojené státy špióny. Vidíme to v celé Americe a je tomu tak i v dalších částech světa,“ varoval.

Čínské pozornosti se nevyhnula ani Evropa. Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV), německá civilní kontrarozvědka, v prosinci oznámil, že Čína používá falešné účty na profesní síti LinkedIn ke sbírání informací o německých státních úřednících a politicích. Čínská rozvědka se podle BfV takto zaměřila na deset tisíc Němců s pravděpodobným úmyslem získat je jako informátory.

Česká Bezpečnostní informační služba (BIS) zase upozornila na rostoucí počet, agresivitu a intenzitu čínských zpravodajských operací proti českým cílům a zájmům, ke kterým čínská špionáž využívá spolupráci s krajany žijícími v České republice.

„Čínskou prioritou již nebylo rozšiřování a prohlubování vlivové infiltrace české politiky a složek české státní moci (byť i tyto aktivity pokračovaly), nýbrž využití těchto kapacit ve prospěch čínských vnitro- a zahraničněpolitických zájmů,“ napsala BIS ve zprávě za rok 2016.

Unii také zneklidňují čínské snahy získat kontrolu nad klíčovými ekonomickými odvětvími. Evropská komise proto loni v září navrhla vytvoření evropského prověřovacího rámce s cílem kontrolovat, jestli přímé investice ze zahraničí nepoškozují unijní strategické zájmy, bezpečnost a veřejný pořádek v EU.

Reagovala tím na požadavky SRN, Itálie a Francie, které již delší dobu znepokojují pokusy čínských firem převzít kontrolu nad technologicky vyspělými firmami. Přijetí tvrdších pravidel pro čínské investice loni jednomyslně doporučil i český senátní výbor pro záležitosti EU.

„Rozvinuté demokracie se už od konce 70. let – vyjma krátké odmlky po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 – angažovaly ve vztazích s Čínou v naději, že se země stane součástí světového řádu vedeného USA,“ napsal list Financial Times. Jenže nyní si Západ začíná uvědomovat, že Čína svůj politický systém otevřít nemíní – ba naopak, na jeho obranu přešla do ofenzívy. „Znepokojení nad snahou Pekingu ovlivnit způsob vnímání čínského autoritářského modelu na Západě nabývá na síle,“ uzavřel deník.