Článek
„Armáda pracovala celou noc, aby vyčistila areál od výbušnin,“ řekl zpravodaj BBC Mišál Husajn. Stopy řádění Tálibánu jsou stále jasně patrné - schodiště a podlahy tříd jsou potřísněné krví, skla oken a dveřních výplní jsou rozbitá, stěny provrtané kulkami. Mezi tím se válejí roztrhané sešity, kusy oblečení i brýle.
„Stojím na spodním z bílých kamenných stupňů, které vedou do auditoria. Jsou tu skvrny krve tekoucí po stupních dolů k auditoriu. Na jednom schodu je dětská bota. Auditorium, kde děti skládaly zkoušky, bylo jedním z míst ve škole, na které se radikálové zaměřili nejdřív,“ dodal Husajn.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
krvavá podlaha auditoria v pákistánské škole, kde útočil Tálibán
Masakr v auditoriu
Nejvíce mrtvých - asi stovka - bylo nalezeno právě v auditoriu. Tálibové zaujali pozice na pódiu a bez rozmyslu pálili do davu. Kdo se z něj pokusil utéci, toho zastřelili.
Ředitelka Tahíra Kazijová byla v době přepadení školy ve své kanceláři. Když spatřila blížící se útočníky, zamkla se na toaletách. Útočníci tam ale hodili granát a usmrtili ji, popsala AP.
Pákistánský voják v péšávarské škole
Mluvčí armády Asim Badžua řekl AP: „To není čin lidí, to je národní tragédie.“
Pákistánský premiér Naváz Šaríf v reakci na útok zrušil moratorium na popravy zločinců odsouzených za teroristické činy a slíbil vystupňovat vojenskou kampaň proti povstalcům i za použití amerických bezpilotních letadel: „Nesmíme na ty obrazy zapomenout. Díry po kulkách v tělech nevinných dětí, to jak jim kulky rozervaly obličeje.“ [celá zpráva]
Pákistánští záchranáři procházejí trosky školy.
Pohřby dětí
Některé rodiny pohřbily své mrtvé již v noci na středu, většina ze 148 obětí by měla být pochována během středy.
Pohřeb žáků zabitých Tálibánem v Péšávaru
”V několika minutách mě připravili o to, pro co jsem žil celý život, o mého syna,” prohlásil dělník Achtar Husajn, když se slzami stékajícími po tvářích pohřbíval čtrnáctiletého syna Fahada. Řekl, že pracoval řadu let v Dubaji, aby vydělal na živobytí pro své děti: „Tento nevinný chlapec je teď v hrobě a já se nemohu dočkat, až se k němu připojím, nemohu už dál žít.”