Otčím mě zneužíval, matka s ním i přesto zůstala, říká dcera držitelky Nobelovy ceny Munroové

Andrea Skinnerová, jak se dcera Munroové jmenuje, uvedla, že zneužívání začalo v létě 1976, kdy jí bylo devět let a její otčím byl již padesátník. Munroová zemřela letos v květnu ve věku 92 let a patří k nejoslavovanějším kanadským povídkářům.

Skinnerová v dětství žila se svým otcem Jimem Munroem a nevlastní matkou Carole Sabistonovou a biologickou matku v létě navštěvovala. K prvnímu případu napadení pak prý došlo jednoho letního večera, když Munroová nebyla doma. „Vlezl ke mně do postele, kde jsem spala, a sexuálně mě napadl,“ uvedla Skinnerová v eseji vydané deníkem Toronto Star.

O tom, co se stalo, Skinnerová řekla své nevlastní matce, která to sdělila jejímu otci, ale ten se rozhodl s tím Munroovou nekonfrontovat. Skinnerová říká, že za to byla tehdy ráda, protože se bála matčiny reakce. „Řekla mi, že mě má Fremlin radši než ji, a já si myslela, že by mi to dávala za vinu, kdyby na to přišla.“

Následující léto se Skinnerová k matce a otčímovi vrátila.

Její nevlastní matka Sabitsonová tento sled událostí po zveřejnění eseje potvrdila, uvádí BBC. „Říkala jsem jí, že tam nemusí jet, ale chtěla strávit čas se svou matkou,“ vysvětlila Sabitsonová, proč se desetiletá Andrea rok po útoku k matce vrátila.

Nevlastní otec poté Skinnerovou během jejich návštěv několik let pravidelně zneužíval. Odhaloval se před ní během cest autem, chtěl po ní sex a říkal jí „o malých holkách ze sousedství, které se mu líbily“. Nakonec o ni prý ztratil zájem, když dosáhla adolescence. Co jí provedl, však Skinnerová nadále tajila, a to i v rané dospělosti, kdy na univerzitě začala zažívat potíže s tělesným a duševním zdravím.

Matce vše odhalila až v roce 1992 dopisem, na nějž Munroová zareagovala přesně, jak se Skinnerová v dětství obávala, tedy „jako by odhalila nevěru“. Fremlin zareagoval rozesláním dopisů zbytku rodiny, kde se ke zneužití nevlastní dcery přiznal, ale tvrdil, že za něj mohla ona.

„Andrea vpadla do mé ložnice a hledala sexuální dobrodružství,“ popsal Fremlin sled událostí v dopisech. „Pokud dojde na nejhorší, plánuji to zveřejnit. Dám k publikaci několik fotografií, zejména pár pořízených v mé chatě u Ottawy, jež jsou extrémně výřečné… na jedné je Andrea v mých trenýrkách.“

Munroová Fremlina následně na několik měsíců opustila a žila v Britské Kolumbii, ale pak se k němu vrátila a zůstala s ním až do jeho smrti. „Říkala nám, že jestli čekáme, že zapře vlastní potřeby, obětuje se pro své děti a vynahradí selhání mužů, pak je na vině naše misogynní kultura,“ píše Skinnerová v eseji.

Skinnerová své zneužití v roce 2005 nahlásila ontarijské policii a jako důkaz poskytla Fremlinovy dopisy. Policie jej pak obvinila ze sexuálního napadení a její otčím se k činu přiznal. Dostal dvouletý podmíněný trest, ale veřejnost se kvůli slávě její matky o prohřešku či soudu nedozvěděla.

Skinnerová a její sourozenci v eseji říkají, že by součástí odkazu jejich matky neměla být jen její Nobelova cena a povídky o maloměstském životě v Ontariu s komplexními vyobrazeními žen a dívek, ale také temná rodinná historie. „Už jsem nikdy nechtěla vidět další rozhovor, biografii nebo událost, která by se nepotýkala se skutečností toho, co se mi stalo, a faktem, že má matka, když musela čelit pravdě, se rozhodla zůstat s násilníkem a chránit ho,“ vyjádřila svou motivaci pro napsání eseje Skinnerová. Esej vydala až po smrti obou aktérů, Fremlina i Monroové.