Odporné metody. Vězni v Asadových lidských jatkách zažívali neskutečná muka

Asadův režim provozoval více než stovku věznic, z nichž svou brutalitou prosluly dvě, a to Tadmor a a Sajdnájá, o které se mluví jako o Asadových jatkách. Nacházely se v poušti u starověkého města Palmýra a nedaleko Damašku.

Organizace Syrská síť pro lidská práva (SNHR) odhaduje, že od roku 2011 ve věznicích Asadova režimu zahynulo více než 15 tisíc lidí, a to nejen nejen vojáků, ale i intelektuálů, aktivistů nebo obyčejných demonstrantů. Je zadokumentováno 72 metod mučení, z nichž mnohé připomínají středověké praktiky, uvedla televize Al-Džazíra.

Asadovi „řezníci“ dávali krutým metodám poetické či ironické názvy. Na nešťastníky, kteří se dostali do věznice Sajdnájá, čekala Welcome Party (uvítací večírek). V praxi to znamenalo, že ihned po příjezdu byl dotyčný několika dozorci zbit hadicemi, dřevěnými nebo silikonovými tyčemi.

Hromady bot po lidech, kteří věznění nepřežili, připomínají hory bot obětí v nacistickém táboře Osvětim, všímají si lidé na sociálních sítích.

Další mučení mělo název létající koberec. Oběť byla připnuta na skládací dřevěnou desku, která se rozkládala. Vězeň byl přivázán mezi dvěma dřevěnými prkny, zády ke spodní desce, nohama k horní desce – poté byla obě prkna složena dohromady.

Vězeň, který měl ruce svázané za zády, hlavu mezi koleny a byl vmáčknutý do pneumatiky auta a v této pozici mlácen holí, tato metoda mučení měla jméno obruč, popisuje deník Bild.

Oblíbenou metodou týrání byla „německá židle“. Opěradlo židle je opatřeno pákou, která jej sklápí vzad. Vězeň je k židli přivázán s rukama spoutanýma nad hlavou a mučitelé postupně sklápí sedadlo dozadu. Mučení vyvíjí nesnesitelný tlak na páteř a může při něm dojít k prasknutí obratlů a k trvalému poškození nervů.

Další variantou byl žebřík. Dozorci vězně přivázali k žebříku a pak ho převrhli a sledovali, jak oběť padá na záda – znovu a znovu.

Jeden z vězňů popsal, jak ho trýznitelé pověsili za pouta asi 40 centimetrů nad zemí, takže kov se mu zaříznul do zápěstí. Pak mu na genitálie připevnili kovovou svorku a stále více je přišroubovávali k sobě.

Vězni byli bičováni, zbavováni spánku a zabíjeni elektrickým proudem. Podle zpráv si mučení museli olizovat vlastní krev ze země. Ke každodennímu hororu se přidalo sexuální násilí, znásilňování a neustálé ponižování. Vězni byli ponecháni v trvalé tmě v malých a zcela přeplněných celách (až 50 lidí ve sklepních místnostech o rozměrech 3 × 3 metry).

Ti, kteří nepřežili mučení, podvýživu a nemoci, byli zlikvidováni. Ve věznici Sajdnájá se našel masový hrob, ve kterém byly pouze kosti. Těla mrtvých byla předtím rozpuštěna v kyselině. Další těla byla údajně rozdrcena v železném lisu.

Kolik lidí zahynulo v mučírnách, není jasné. Ve věznicích mělo být kolem 160 tisíc Syřanů, včetně 5274 dětí a 10 221 žen. Fotografie jedné z místností věznice Sajdnájá mluví za vše. Jsou tam hory bot a oblečení uvězněných, kteří brány mučíren už nikdy neopustili.