Článek
Po porodu odletěl do Afghánistánu tým pediatrů z oxfordské nemocnice. Lékaři se mají postarat o matku i o dítě na místě i při letu z Afghánistánu zpět do vlasti.
Porod provedl tým válečných chirurgů, kteří většinou léčí zranění utrpěná v boji. „Byli jsme tím úplně šokováni. Připravujeme se, že budeme v Campu Bastion léčit zranění z války, ne rodit děti,“ řekl vojenský lékař. „Je to neobvyklý případ. Žena nezjistila, že je těhotná a netušila to do té doby, než porodila,“ dodal.
Velitel polní nemocnice řekl: „Je to výjimečná událost, ale můj tým je dobře připraven na neočekávané události a brilantně se přizpůsobil situaci. Potěšila mě zpráva, že matce i dítěti se daří dobře.“
Matka za kulometem
Novopečená matka působila na frontě, kryla a podporovala palbou z kulometu vojáky bojující s Táliby. Žena byla zařazena k 12. mechanizované brigádě v březnu jen dva dny poté, co cítila bolesti v břiše. Těhotná prodělala celou přípravu, která zahrnovala vyčerpávající osmimílový pochod v plné polní a pětimílový běh.
Porod ale vyvolal otázku ohledně nasazení žen na frontě, zejména ohledně jejich zdravotních prohlídek. Od roku 2003 bylo zjištěno, že 200 vojaček ve válečných zónách bylo těhotných a musely být poslány domů. Jedna žena porodila jen dva týdny po půlročním nasazení v Afghánistánu, ale dosud se nestalo, že by nějaká žena porodila přímo v místě nasazení.
Podle majora Charlese Heymana by se zdravotní prohlídky měly zpřísnit. Zmiňuje, že jednoduchý test moči těhotenství odhalí, armáda ho však nepoužívá. Některé ženy o těhotenství nevědí, ale jiné je záměrně popírají, dodal. "Vojenská politika neumožňuje nasazení vojaček, které jsou těhotné. V tomto případě ale příslušnice armády o svém těhotenství nevěděla," uvedlo ministerstvo v prohlášení.
Jeden z velitelů střelkyně řekl: „Je zvláštní, že necítila vedlejší efekty těhotenství. Je překvapující, že při tlaku a požadavcích na frontě na to nepřišla. Byla ale fit a velmi silná.“ Dodal ale, že si nemusela těhotenství uvědomit: „Podmínky nasazení, odlišná strava, horko afghánského léta a odlišné doby práce vedou často k tomu, že se vojáci cítí divně a kladou to za vinu odlišnému prostředí.“