Článek
Indonéská vláda v roce 2007 zakázala vývoz svého písku a zeminy a zahraničním bandám vyhrožovala, že v případě přistižení budou pořádkové síly střílet na potkání. Zkorumpovaní místní úředníci však před pašeráky a černými obchodníky zavírají oči a vláda stále vede marný boj, uvedly Timesy s poukazem, že za posledních pět let zmizelo nejméně 24 z více než 17 000 indonéských ostrovů a ostrůvků. I když ostrovy nájezdy těžebních lodí přežijí, zkalení okolních vod vede k devastaci rybích kolonií.
„Na malých ostrovech nežijí početné populace, ale jejich funkce v ekosystému je velmi důležitá. V důsledku těžby písku navíc přišli rybáři na ostrovech Riau o osmdesát procent svých příjmů,“ poznamenal Riza Damanik z organizace na obranu práv rybářů.
Vzhledem k tomu, že těžba je nezákonná, obtížně se odhaduje, kolik materiálu bylo vyvezeno. Před vládním zákazem to ale podle britského listu mohlo být 300 000 tun za měsíc z jediného ostrova.
Timesy popisují případ ostrova Krakatoa, na němž se nachází aktivní sopka, jejíž erupce v roce 1883 znamenala smrt pro 36 000 lidí. Když nedávno obyvatelům sousedního ostrova Sebesi předložil jeden obchodník nabídku na vybudování odvodů, kterými by v budoucnu láva mohla bezpečně stékat, souhlasili. Když dorazily lodě s těžebním zařízením, uvědomili si, že obchodník nechce ostrovu pomoci, ale ukrást ho. „Je to národní park na seznamu UNESCO a místní lidé závisí na rybaření a příjmu z turismu,“ připomněl aktivista Waiso.