Článek
Za posledních 13 měsíců takto udeřili ve Francii, Německu, Švédsku a v Británii. Navíc obdobně zabil bělošský extremista před týdnem ženu v USA, i když tam nešlo o islámský terorismus. „Mezi džihádisty se vždy rychle šíří taktika, která z jejich pohledu funguje. A tady to platí beze zbytku. Najet autem do davu nevyžaduje výcvik a sehnat vůz není ani obtížné, ani podezřelé. Automobil je dnes pro teroristy vítanou zbraní první volby,“ píše The Guardian.
V důsledku teroristických útoků byly posíleny policejní hlídky. Na snímku Guggenheimovo muzeum v Bilbau
Zadruhé je zřejmé, že fanatičtí islamisté přestali při výběru cílů rozlišovat. Tím se do jejich hledáčku dostali turisté coby nejsnazší terč. Ještě před deseti lety přitom teroristé považovali úder proti civilistům za kontraproduktivní a báli se, že takové akce muslimský svět poškodí.
Je pravda, že v roce 2004 udeřili islamisté na předměstskou dopravu v Madridu, i tam ale měli cíle politické – chtěli ovlivnit parlamentní volby a zastavit španělské angažmá v Iráku.
Policii vždycky někdo proklouzne
Dnes se plánovači teroru podobnými úvahami vůbec neobtěžují. Chtějí zabíjet kohokoli, kdekoli a jakkoli. Veřejná prostranství jsou tak nesrovnatelně ohroženější než kdy v minulosti. „Západní turisté se sice stali terčem krvavého útoku už v Luxoru v roce 1997, nikdy ale nebyli cílem hlavním. Teď podle všeho jsou. A uhlídat je v přelidněném přístavním městě bylo nad policejní síly,“ poznamenává deník. To je třetí faktor, jemuž nyní západní svět čelí.
Možnosti bezpečnostních složek zasáhnout proti nynějšímu stylu vraždění jsou omezené. Francouzské tajné služby si vedly dobře proti džihádistům v 90. letech, ale v roce 2012, zdecimovány škrty a šetřením, na protiofenzívu tzv. Islámského státu nebyly připraveny.
Španělé jsou na tom o něco lépe, protože po roce 2004 mohutně investovali do bezpečnosti. Díky tomu 13 let teroristy odráželi. Jen loni zmařili přípravu deseti pokusů o útok. „Nejdrsnějším zjištěním tak je, že dříve nebo později se některému teroristovi jeho zločin podaří spáchat. A i když protiteroristické síly nikdy nedisponovaly arzenálem jako dnes, zůstává paradoxem, že nikdy také nebylo snazší útok provést,“ končí analýzu The Guardian.