Hlavní obsah

Nová data z letu zmizelého boeingu: Poslední byla žádost o obnovení spojení

Kuala Lumpur

Malajsie v úterý zveřejnila nezpracovaná data o letu Boeingu 777-200, který se ztratil na začátku března cestou z Kuala Lumpuru do Pekingu. Na palubě bylo 239 lidí. Podle úřadů se letoun stočil a nakonec spadl na jihu Indického oceánu. Žádné stopy po něm se nenašly. Hrubá data ukazují, že jako poslední odeslal boeing automatickou žádost o obnovení satelitního spojení.

Foto: Tomasz Bartkowiak, Reuters

Zmizelý Boeing 777 Malaysia Airlines na archivním snímku

Článek

"Je to mnoho materiálu, který není moc důležitý. Jsou tam možná dvě tři stránky důležitých informací," popsal pro agenturu AP Michael Exner, který údaje analyzuje.

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Materiály nicméně ukazují, že jako poslední vyslal boeing automatickou žádost o obnovení satelitních signálů, tzv. elektronických potřesení rukou. Podle australských leteckých úřadů byla žádost odeslána v důsledku předchozího elektrického výpadku. To „mohlo být vyvoláno vyčerpáním paliva“.

Malajsijské úřady nezpracované údaje zveřejnily společně se společností Inmarsat, která provozuje rozsáhlou satelitní síť.

Foto: David Ryneš, Yahoo Maps

Oblast, kam až mohl doletět Boeing 777 malajských aerolinek z místa a odkud se naposledy ohlásil.

Úřady jsou přesvědčeny, že se boeing při letu na sever nad Thajským zálivem stočil, přeletěl západním směrem přes malajsijskou pevninu a po zmizení z radaru severně od Sumatry nakonec spadl do oceánu. Po jeho troskách se ale dosud marně pátrá. Není jasné, co zapříčinilo vychýlení z kurzu, komunikační zařízení na palubě ale bylo vypnuto. Boeing pak letěl ještě šest hodin.

Podle jedné z konspiračních teorií letěl stroj západo-jihozápadně a přistál na britském atolu Diego García, kde mají Spojené státy vojenskou základnu. Podle expertů to zveřejněná hrubá data vylučují.

Jak boeing komunikoval
Satelitní komunikace, z níž odborníci vycházejí, probíhala mezi satelitními komunikačními zařízeními boeingu, pozemní stanicí Inmarsatu v Perthu a satelitem firmy. U každého přenosu z letadla zaznamenala stanice údaje časové (burst timing offset) a frekvenční (burst frequency offset).
V prvním případě se měří, jak dlouho trvá, než signál „oběhne kolečko“ od pozemní stanice k satelitu a letadlu a zpět. Z časových údajů se pak dá spočítat vzdálenost mezi satelitem a letadlem.
Údaje o frekvencích přenosu pomohly s odhadem rychlosti a směru letu. Odborníci srovnali očekávanou četnost signálů a skutečný stav, jak ho zaznamenala pozemní stanice.
Související témata:

Výběr článků

Načítám