Článek
Maniovou příbuzní prodali za zhruba 500 dolarů Souleymanu Narouovi, když jí bylo dvanáct. Musela pracovat v domácnosti i na poli, muž jí bil a zneužíval. „Tolik mě bil, že jsem utíkala domů k rodině,“ vzpomíná Maniová. „Po jednom až dvou dnech jsem pak vždycky musela zpátky,“ vypráví.
Musela i donosit jeho děti.
„Tenkrát jsem nevěděla, co mám dělat. Pak jsem ale zjistila, že otroctví bylo zrušeno a řekla jsem si, že už nechci otročit,“ pokračuje.
V roce 2005 se jí sen splnil a její pán ji z otroctví propustil. Ukázalo se však, že se majetnický Narou své „schovanky“ jen tak nevzdá. Představa, že ho opustí, mu zjevně nebyla po chuti. Když se chtěla vdát, pokusil se svatbu překazit prohlášením, že Maniová je jeho žena.
Soud však byl jiného názoru, žena se tedy provdala za svého vyvoleného. Jaké bylo její překvapení, když odvolací soud dal Narouovi zapravdu, a ona putovala jako bigamistka na půl roku za mříže.
Maniová nakonec podala na Niger žalobu k soudu Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS). Ten rozhodl o odškodnění. Niger verdikt přijal. Právník Mossi Boubacar, který zastupoval vládu, řekl: "Respektujeme rozhodnutí."
Otroctví Niger zrušil před pěti lety. Přesto je v západoafrickém státě podle ochránců lidských práv zneužíváno k otroctví odhadem přes 40 tisíc lidí. Vláda ale podobné údaje odmítá. S problémem otroctví se potýkají i další západoafrické státy. Rozhodnutí soudu je ale nyní závazné pro všechny členské státy ECOWAS, které sdružuje 15 západoafrických států.