Nemocnici v Kunduzu rozstřílel těžký bitevník USA. Nad městy se obvykle nenasazuje

„Skutečnost je taková, že ty bomby shodily Spojené státy,“ prohlásil ředitel Lékařů bez hranic Christopher Stokes a zopakoval, že mu americké vyšetřování případu nestačí: „Za takových konstantních nesrovnalostí mezi americkým a afghánským popisem události je o to důležitější zcela průhledné a nezávislé vyšetřování.“

Speciální letoun palebné podpory odvozený ze čtyřmotorového transportního C-130 Herculesu, který se ježí hlavněmi děl ráží 25 mm a 40 mm a někdy také nese 105 mm houfnici, byl povolán v sobotu v noci. Američané nejprve uvedli, že odstartoval kvůli ochraně amerických vojáků na zemi. V pondělí však velitel spojeneckých sil v Afghánistánu, americký generál John Campbell, přiznal, že Američané letěli na pomoc afghánským vojákům, kteří o vzdušnou podporu požádali.

Incident podle listu The Washington Post kromě jiného vyvolává pochyby o tom, jak efektivní je omezená spolupráce Američanů s afghánskými bezpečnostními silami. Stroj se využívá takřka výhradně k podpoře pozemních operací zvláštních sil. Americký list upozornil, že součástí posádky bývá voják, který ve speciálních silách sloužil, aby nedošlo k nedorozuměním v komunikaci.

Nemocnice byla zřejmě zasažena kvůli způsobu vedení palby z AC-130. Zatímco proudové letouny odpálí řízené střely nebo shodí přesné bomby, tento letoun létá nad cílovou oblastí v kruhu ve výši zhruba dvou kilometrů. Pálí z hlavňové výzbroje střílející z levého boku do strany. Nevyužívá tedy souřadnic GPS, závisí víceméně na vizuálním navádění, kdy pozemní síly udávají směr cíle a jeho vzdálenost.

Proto nehrály velkou roli ani souřadnice nemocnice, které její vedení poskytlo všem stranám konfliktu.

Popis jednoho z pracovníků nemocnice, Hemana Nagarathnama, jasně odpovídá nasazení bitevníku: „Dopadly bomby a slyšeli jsme kroužit letadlo. Pak byla pauza a dopadly další bomby. To se dělo zas a znova.“ [celá zpráva]

“Je to letadlo závisející na ostrosti zraku,“ řekl listu aktivní americký pilot poskytující přímou podporu. „AC-130 najde spřátelenou sílu a pak pálí nad jejím levým nebo pravým ramenem.“

Podle něj stroj nevstupuje do vzdušného prostoru pod kontrolou nepřátelských sil, aby hledal cíle, ale pálí podle toho, jak ho navádějí tísněné vlastní jednotky. Používá se většinou jen v noci, protože je velký. Posádka je vybavena infračervenými kamerami a přístroji pro noční vidění.

Neplatí pro něj ani běžná pravidla pro ověřování, zda v místě útoku nejsou civilisté, uvedl web The Daily Beast. Pro palbu zbraněmi ráže menší než 105 mm není nutné z operačních důvodů potvrzení řídícího letového provozu, že v místě palby nejsou civilisté. Nařízení pro omezení vedlejších škod se navíc od roku 2009 nezměnila.

Bitevník však s výjimkou poslední verze není vybaven přesnou municí, využívá devastujícího účinku soustředěné palby hlavňových zbraní, pro které nese vysoký palebný průměr. Stroj byl vyvinut už za vietnamské války, kdy sloužil k likvidaci partyzánů, při které se dříve osvědčily podobně, ale slaběji vyzbrojené druhoválečné dakoty. Na bitevníky se upravovaly i novější verze herculesů verzí J a K, proto americké letectvo tento typ letounu stále potřebovalo. Kromě Iráku a Afghánistánu se stroje osvědčily i při operacích v Somálsku.

Až poslední verze AC-130W má i odpalovací zařízení pro rakety AGM 175 Griffin a AGM 114 Hellfire a nese přesnou munici – bomby malé ráže GBU 39 a GBU 53 o hmotnosti 110 kg a kluzákové bomby GBU 44 Viper Strike.

Americké letectvo uskutečnilo tu noc 12 náletů, přičemž při druhém v areálu města byla zasažena nemocnice, uvedla mluvčí Pentagonu Elissa Smithová. Množství náletů a použité stroje vzdušné podpory jen ukazují, jak tvrdému tlaku Tálibánu čelila vládní vojska. Obvykle se stroje AC-130 nad městy nenasazují.

V roce 2002 jiný AC-130 v Afghánistánu střílel omylem na svatbu v provincii Hílmand, přičemž zahynulo 40 lidí a dalších sto jich bylo zraněno.