Největšího dobyvatele zřejmě skolil mor

Před smrtí byl hlavou státu třikrát většího než Evropa a sahajícího od východočínského pobřeží po Vislu a Karpaty. A to vpádu do západní Evropy zabránily Čingischánovi pouze silné deště.

Bahnitým terénem podunajských a polských nížin jeho jinak velmi pohybliví lučištníci na vytrvalých koních projet nedokázali.

Zatímco o životě a skutcích Čingischána se zachovala celá řada důvěryhodných zpráv, válečníkovi pozůstalí si dali záležet, aby nebyla odhalena skutečná příčina jeho skonu.

Není divu, že se kolem něj vyrojilo hned několik fám. Můžeme se proto dozvědět, že Temüdžin zemřel na následky zranění po pádu z koně, padl v bitvě proti čínským vojákům nebo zahynul po zásahu otráveným šípem při tažení proti dynastii Západní Sia v dnešní severozápadní Číně.

Velký vládce proslul mj. také tím, že si k šesti stovkám konkubín vybíral za milenky ženy a dcery vysoce postavených mužů poražených kmenů a národů. A právě princezna z dynastie Západní Sia ho podle jedné z legend měla uschovanými kleštičkami při milostném aktu zranit tak, že vykrvácel. Jiná verze hovoří o tom, že jej odvážná žena rovnou vykastrovala.

S netradičním pohledem na to, jak zemřel vládce ohromné říše, přišli v časopise International Journal of Infectious Diseases australští a italští vědci.

Čingischán se, přestože mu bylo 64 až 65 let, což bylo na 13. století neuvěřitelné stáří, udržoval v dobré kondici. Navíc se spoléhal na velmi dobrou ochranku a dívek a žen porobených národů se často zmocňoval před svými vojáky, nezřídka při hostině, kde se servírovalo syrové koňské maso.

V písemnostech dynastie Ming stojí, že osm dní před skonem trpěl vysokými horečkami. Badatelé se proto zprvu domnívali, že onemocněl skvrnitým tyfem. Nicméně zpráva se vůbec nezmiňuje o dalších příznacích zmiňované choroby – bolestech břicha či zvracení.

Vědci se ale nespokojili jen s vyhodnocením klinických příznaků Čingischánových těžkostí, ale vyhledali informace o onemocněních jak mongolského vojska, tak jeho nepřátel a využili i dnešních znalostí o propuknutí a příznacích infekčních chorob.

„Došli jsme k závěru, že smrt Čingischána v srpnu 1227 způsobil dýmějový mor přenášený blechami, které se předtím nakazily na hlodavcích, zejména krysách,“ vysvětluje Francesco Galassi z Flindersovy univerzity v Adelaide. „Od začátku půlročního tažení proti dynastii Západní Sia na něj zemřely tisíce mongolských vojáků. Náš názor je mnohem realističtější než dosavadní poněkud za vlasy přitažená vysvětlení.“

Jistotu o tom, jak odešel z tohoto světa proslulý válečník, bychom získali až prozkoumáním jeho ostatků. I když čas od času problesknou zprávy, že archeologové jsou už blízko k objevu místa Čingischánova posledního odpočinku, jeho hrob se dosud nalézt nepodařilo.