Na české vojáky v Mali číhají islamisté, vedro i komáři

Na africkém slunci v 35stupňovém – v létě až 50stupňovém – vedru to není žádná legrace. „Člověk si zvykne i na takové vedro. A navíc se po hodině střídáme. Teď se ale blíží africká zima, takže by mělo být přes den jen okolo 25 stupňů,“ řekl Právu jeden z vojáků, který měl na střeše velitelství službu.

Čeští vojáci jako ostraha velitelství mise EU, která má za úkol cvičit maliské ozbrojené síly, slouží v zemi už přes pět let. Za tu dobu zažili ve městě jen několik incidentů. Podle německého velitele celé mise, generála Petera Mirowa čeští vojáci úmornou službu zvládají profesionálně. „Hrozba zde není sice přímá, ale trvá. Je velmi náročné být neustále připravený na cokoliv 24 hodin, sedm dnů v týdnu,“ řekl Mirow.

Každého půl roku se v Bamaku vystřídá okolo padesáti českých příslušníků.

Minulý týden se české síly v Mali navýšily o dalších 70 vojáků. Ti mají hlídat výcvikové centrum v Koulikoru 50 kilometrů severovýchodně od Bamaka. A je čeká mnohem dobrodružnější život než jejich kolegy v Bamaku. Budou totiž nejen hlídat výcvikovou základnu, ale budou vyjíždět i na vojenské základny po celé zemi a chránit instruktory z mnoha zemí, kteří vedou výcvik tamních vojáků.

Podle náčelníka generálního štábu Aleše Opaty, který v listopadu Mali navštívil, vojáky čeká nelehký úkol. „Budou to mít určitě složitější, protože tady asfaltových silnic moc není, a proto to bude klást větší nároky na logistiku, plánování i zabezpečení vojáků,“ řekl Právu.

Nadrotmistr Milan přiletěl s několika kolegy do Mali už v říjnu, aby připravil vše pro příjezd nové české jednotky na základnu v Koulikoru. Několik výjezdů zažil. „V Koulikoru je bezpečně, ale ze severu země se sem blíž stahují nebezpečnější síly. Byli jsme i v prostorech, kde je to vážnější a kde proběhly útoky,“ řekl Právu Milan. Dodal, že byl i na misi v Afghánistánu a ten je pro koaliční vojáky podstatně nebezpečnější. Podle Opaty je Mali nebezpečné hlavně v pouštních oblastech na severu a východě země. „Tam operují různé teroristické skupiny, al-Kajdá nebo Islámský stát,“ dodal Opata.

Ve výcvikové základně v Koulikoru jsou instruktoři z víc než 20 evropských zemí, jsou mezi nimi i dva Češi. Jedním z nich je rotmistr Radek, který vojáky cvičí už třetí měsíc. Nyní dostali s kolegou na starosti kurs topografie. „Máme studenty, které topografie baví a na hodiny chodí včas,“ pochvaluje si instruktor, protože ne všichni maliští vojáci absolvují kursy střelby, první pomoci nebo taktiky s takovým nasazením.

Maliští vojáci nejsou vždy dobře vybavení a vystrojení, v Koulikoru např. trénují s dřevěnými atrapami samopalů. Podle Radka jsou ale jinak dobře připraveni a jsou fyzicky zdatní. Na vlastní kůži to zažil, když na konci kursu uspořádali soutěž v přetahování lanem s maliskými vojáky. „Přestože mezi námi instruktory nebyli žádní drobci, tak nás převálcovali na celé čáře,“ podotkl rotmistr.

Zahraniční instruktoři necvičí jen v Koulikoru. Před pár týdny se např. vrátili z města Kayes, které leží na západní hranici se Senegalem, kde byli cvičit přímo na základně maliské armády. Výcvik byl podle něj bezproblémový, naopak šílená byla cesta autem. „Těch 700 kilometrů jsme jeli 21 hodin, protože tam byly naprosto příšerné cesty. Jeden 150kilometrový úsek jsme mohli jet maximálně rychlostí 10 až 15 kilometrů v hodině,“ poznamenal rotmistr Radek.

Zažil i období dešťů. „Opravdu lilo, všude tekly potoky vody po ulicích. U nás jsou to všechno májové deštíky proti tomu, co se tady vylije z nebe,“ řekl rotmistr.

Ani vytrvalé deště, které dokážou z Nigeru, který se většinu roku podobá spíš malé řece, udělat veletok, podle něj nedokázaly rozpálenou zemi zchladit. „Naopak se udělalo hůř, protože se zvedla vlhkost a člověk byl hned zpocený,“ řekl Radek.

Dodal, že po deštích ale ubylo komárů, jejichž hejna je v létě sužovala a navíc několik koaličních vojáků nakazila malárií.