Macron se staví do role lídra evropské diplomacie. Některým spojencům to vadí

Macronovo kontroverzní prohlášení o nasazení vojáků NATO na Ukrajině si vysloužilo okamžité a veřejné popření od německého kancléře Olafa Scholze. Bloomberg uvádí, že navíc rozhněvalo představitele USA, podle kterých jím Macron riskoval podnícení konfliktu s Moskvou.

Francouzský prezident se následně hájil, že se svými náznaky snažil zajistit, že si Vladimir Putin nebude moci být čímkoliv jistý. Podle zdrojů Bloombergu tím však akorát donutil Berlín vyloučit možnost nasazení západních vojsk na Ukrajině a ukončil tak jakékoliv nejasnosti o tom, kde mají spojenci nastavené „červené linie“.

Rozumné jeho prohlášení nebylo ani z hlediska operační bezpečnosti, protože několik zemí už svůj vojenský personál na Ukrajinu v tichosti nasadilo.

Evropská vojenská jednotnost je dle Bloombergu právě teď o to víc důležitá, že Putin může být po svém znovuzvolení prezidentem ve volbách, které pořádal na výročí ruské anexe Krymu před deseti lety, ve svém počínání ještě odvážnější. Zároveň již měsíce přetrvávají pochyby o zásobě ukrajinských zbraní. Přesto je možné, že Macrona k vyostření postoje vůči Putinovi motivuje hlavně domácí politika.

Macron a jeho spojenci z Ukrajiny dělají klíčové téma červnových voleb do evropského parlamentu, přičemž svou krajně pravicovou rivalku Marine Le Penovou zobrazují jako Putinovu spojenkyni. „Je čím dál tím jasnější, že je pro nás Rusko hrozbou,“ řekl v úterý francouzským médiím ministr obrany Sébastien Lecornu. „Nesmíme si dovolit počítat s ruským vítězstvím,“ dodal.

Ačkoliv je jeho motivace možná domácí, je jasné, že někteří evropští premiéři Macrona jako lídra uznávají a mnozí z nich jeho ostřejší opozici vůči Rusku vítají. Podle Bloombergu to vyplývá z posledních jednání v Bruselu. Nepřekáží tomu ani fakt, že se Francie přidala na stranu Polska a požaduje, aby EU opět zvážila omezit Ukrajině možnost volně vyvážet obilí na evropský trh. Proti tomu v současnosti po Evropě protestují farmáři.

Dalším důvodem, proč jsou někteří spojenci s Macronem nespokojení, je, že v otázce podpory Ukrajiny často jeho slova nenásledují činy. K porovnání Bloombergu slouží muniční iniciativa České republiky, k níž se připojiála řada evropských zemí. Macron sice řekl, že Francie tuto iniciativu podporuje, ale dosud na ni nepřispěla. Německo naopak přispělo 300 milionů eur (7,6 miliardy korun) na nákup 180 tisíc kusů munice.

Podle Kielského institutu, který pomoc Ukrajině monitoruje, v tomto Francie za svými spojenci zaostává od samého počátku ruské invaze. Zatímco Němci Kyjevu přislíbili 22 miliard euro (556,4 miliardy korun), Paříž přislíbila jen dvě miliardy (50,6 miliard). Francouzská vláda se hájí, že tato čísla neberou v potaz, jak velký vliv měly její moderní zbraně na bojiště.

V roli de facto lídra evropské diplomacie Macron dle Bloombergu nahrazuje Angelu Merkelovou, jež v roce 2021 odstoupila z funkce německé kancléřky. V této roli si někdy dovolí víc než ostatní evropští lídři. Dle přepisu rozhovoru, který se odehrál v Macronově kanceláři, měl například premiéra Izraele Benjamina Netanjahua varovat, že jakýkoliv nucený odsun lidí z Rafahu na jihu Pásma Gazy, kde Izrael momentálně vede protiofenzivu po útoku Hamásu ze 7. října, bude znamenat spáchání válečného zločinu.

„Macron na začátku ruské invaze na Ukrajinu promeškal příležitost ujmout se vedení Evropy. Teď kráčí k tomu, aby tento omyl napravil,“ vyhodnotila výzkumnice Mezinárodního institutu strategických studií Rym Momtazová.

Mimo Evropu už se Macronova diplomacie setkala s několika neúspěchy, připomíná Bloomberg. Obzvlášť Macronova africká strategie je podle něj v troskách, protože se Francii nedaří státy Sahelu přesvědčit, aby tolerovaly přítomnost bývalé koloniální velmoci. Macron se též dlouho opíral o podporu Nigeru, ale z toho musela Francie loni evakuovat všechny své občany poté, co si tamní vojáci vzali prezidenta země Mohameda Bazouma jako rukojmí a převzali kontrolu nad zemí.

Za sedm let v úřadu Macron ovšem nabral řadu zkušeností, které se teď Evropě můžou hodit. Kupříkladu je jen jedním ze dvou lídrů G7 se zkušenostmi s jednáním s bývalým americkým prezidentem a kandidátem na znovuzvolení Donaldem Trumpem. Evropa má už nyní pochyby o americkém závazku vůči Ukrajině, protože se poslední dávka finanční podpory ve výši 60 miliard dolarů (1,4 bilionu korun) zasekla v Kongresu. A Bloomberg varuje, že situace by se mohla v případě Trumpova návratu ještě zhoršit.